Sám v tichu, slyšet je jen každý nádech a výdech. Černé myšlenky co se derou na povrch mi kalí jinak čistou mysl. Sám v prázdnotě, která svou nicotou nepropusti ani jeden jediný paprsek světla. Prázdnota, která dočernuje už tak dosti černou mysl. O jediné světlo co jsem měl a co mi osvetlovalo moji cestu jsem přišel. A třeba že pravém a třeba, že je to prostě život, nikdy se s tím nesmirim.…

V životě je pár chvil, ve kterých si člověk řekne, stojí za to žít a zažívat tyto krásně okamžiky. Ať už se jedná o zažívání lásky, kdy hormony ve vašem těle vřou a posílají signály do vašeho mozku že jste šťastní, přátelství, kdy někomu můžeme bezvýhradně věřit a cítíme se v bezpečí nebo rodina, kdy se bojíme o každou chybu, kterou by mohli naší blízcí udělat. Ale zdaleka nejsilnější jsou…

První co v pondělní ráno slyším je nesnesitelné kyberneticke kokrhani, které mám nastavené na budíku, natahnu se rukou po svém mobilu, abych jej vypnul, ale díky ospalkum v očích místo na mobil dosáhnu na hrníček se zbytkem čaje z vecera a rozleju ho po zemi. Víčka mi těžknou a každá buňka v mém těle krici:'' ještě okamzicek zůstaň v posteli, zavrtej se do perin'' ale bohužel práce už čeká a já…

Tenhle příběh nebude o lásce ani o ničem s ni spojeným. A pokud čekáte něco o sexu taky se mýlíte. Vice méně je to příběh o egu a o tom jaké může mít člověk přehnané názory sám o sobě a jak strašně se může plést. Jaký malému mi vše šlo byl jsem jak se říká přirozený talent na všechno. Šlo mi to vlastně samo. Hlavně v oblasti umění jakéhokoliv. Ať už básničky, zpěv, malování, psaní příběhu,…

Být sám jako slunce osamocené na tisíce a tisíce kilometrů vzdálené od dalšího zástupce svého druhu, a přesto darovat tolik světla, tepla a energie tolika dalším existencím. Cítím se sám i když se zrovna kolem mě pohybují moji nejbližší, cítím se sám i když zrovna tě objímám. Cítím lásku, která pro mě není. Cítím jak mi protéká mezi prsty a jak se snaží že všech sil se mi vyhnout. Cítím konec…

Jak jsem psal v prvním blogu o své bývalé přítelkyni a celonocnimu milování s ní tak někdy po tom stále dost z kraje pětiletého vztahu jsme byli na návštěvě u její tety v Mladé Boleslavy. stále tak zamilovaní a stále tak nadrženy. Byl tu ale problém její teta měla opravdu malý byt a my, aby jsme mohli spát spolu leželi jsme na zemi na dece v předsíni. Místa? Málo. Soukromí? O tom asi i sami…

Jak začít aby to nevyznelo jako klišé no, bylo léto, myslim že by červenec zrovna jsem měl svoji první lásku. Bylo těžké ji získat a snad ještě těžší si ji udržet ale to se toho netýká. Chodili jsme spolu první asi měsíc dva, první sex jsme již měli za sebou a žádná sláva (moc jsem se na to těšil a úschova al jsem si veškerou svou náplň pro ni a to byla v celku chyba byl jsem až moc rychle a až…