Asi jako úplně nejzazší vzpomínka ta, kdy v mých třech letech, jsme s babičkou chodili na dopolední vycházku do blízké botanické zahrady. Konkrétně pak pravidelná svačinka v tamním nádherném prvorepublikovém altánku. Později pak pravidelný, denodenní šok z tátova budíku, který by probral i mrtvého. A to přesně v 4:45... Pravidelné, naprosto nudné, nedělní rodinné vycházky v šíleném tyrkysovém…