Brouzdám spadaným listím, které září jakoby byl park posetý zlatými plíšky. Na podzim jsem vždycky hodně sentimentální a to, jak se příroda začíná choulit do barevného kabátu a pomalu končí květnaté období, mě uvádí do nálad, které se ani nedají popsat. Stýskám si, toužím, zpívám si a přitom jakoby se mi před očima odehrával můj dosavadní život… Kolikrát mnou cloumaly endorfiny, toužila jsem po…