Jelikož, se ve společnosti rozmohl za posledních x let zajímavý jev kdy jsme zapoměli, že co krmíme to roste i když o to nestojíme, navrhuji umístnit si do popředí paměti přísloví z názvu článku a ještě k tomu, se vždy sám sebe zeptat, zda mi daná věc/osoba stojí za mou pozornost/energii nebo ji můžu směřovat na něco co je pro mě podstatnější a tím možná i jev který nechci, vyhladovat a odstranit…

Možná tím na něco narážím, možná se jen tak vypisuju a utřepávám si myšlenky. K čemu je chlapovi ženská? Vždyť i jako chlap si uvařím, vyperu, ožehlím, postarám se o mládě a ještě já chudinka na to musím vydělat a stihnu vypustit páru když potřebuji. Dokonce i ten úklid zvládnu - teda když se mi chce, a kyž se mi nechce tak alespoň nikdo neprudí a nepřipomíná mi to několik měsíců :-P A světe div…