Když máte pocit, že jste úplně, ale úplně k ničemu, lidskej odpad, kterej nemá ráda ani vlastní máma, pořád existují amatéři. Místo, kde je tolik ptáků, že se s nimi dají ucpat díry ve všech lodích na světě, a kdyby to někoho napadlo dřív, možná by ještě dneska stála Nová Kachovka a Ukrajina by nečelila ekologické katastrofě, ze kterého se bude vzpamatovávat možná stejně dlouho, jako z výbuchu…
Mým životem se prohnalo neviditelné zemětřesení. Nevím, jak by se dalo charakterizovat na stupnici Richterovy stupnice, protože opticky je všechno při starém, domy i řeky na svém místě, jen já cítím uvnitř tu obrovskou prasklinu, jak někde něco uvnitř mě povolilo a já najednou stojím každou nohou na jiné tektonické desce, mezi mými kotníky můžu nakouknout do neskutečně hluboké propasti, která…
Poprvé od té doby, kdy jsem od tebe odjela naposledy, poprvé od té doby, kdy jsme přestali plavat spolu. Záměrně jsem se pohledem vyhýbala párečkům, co se potulují v rozích bazénu s naivní představou, že pod vodou nejsou jejich doteky vidět. Cílem bylo odplavat si v klidu svůj kilák, potrápit tělo a odškrtnout si pohybovou aktivitu. Nejdřív mi tělo tu pauzu tak trochu vyčítalo, nemohla jsem…
Žila jsem dlouho ve skořápce, v takové malé noduli s křemičitou krustou na povrchu, kterou můžete prorazit jenom pořádně silným úderem jiného kamene nebo těžkého kladiva. Nic mimo tuhle kamennou kouli neexistovalo, takže podívat se ven, mimo kouli bylo nemožné. Jednoho dne se to ale stalo. koule se rozštípla vejpůl a já, léta dobře schovaný trilobit jsem, zahlédla světlo současného světa. A…
Pořád vidím krasobruslaře Jak tetuje do ledu znaky Tajný vzkazy nebo klikyháky Ach jak by chtěl Aby tomu někdo rozuměl Občas máte pocit, že už jste v životě tak nějak všechno poznali a ochutnali, a že cokoliv nového přijde, bude to už vždycky variace na poznané. A taky mám občas pocit, že to, co jsem poznala, už je zařazeno v nějaké kategorii, ve škatulce znám, ale nechci, prostě to nově příchozí…
Měla jsem to ráno takový hezky punkový flow, ve sluchátkách Znouzectnost na střídačku se Sex Pistols a Offspring a cestou do práce jsem si listovala internetem a sociálními sítěmi. Přeskočila jsem z playlistu na jeden hudební tip, který jsem si tady nalistovala (děkuji pěkně, kolego blogere), a protože algoritmy jsou svině, hned mě to hodilo na kolej mnou olajkovaných a často přehrávaných podobně…
Pamatujete si na tu prasklinu, kterou jsem se rozhodla překročit? Tak se nakonec ukázalo, že to není tak jednoduchý dostat se na druhej břeh. Ta prasklina byla hrozně velká, nebyl to ani potok, ani řeka, která by se dala přeplavat. A nejsem pterodaktylus, takže se nedala ani přeletět. A stejně jsem se rozhodla na tu cestu se vydat. I když to znamenalo jít hluboko, do propasti sebe, kde je jenom…
Ta představa byla úplně dokonalá. Atraktivní muž se svojí krásnou manželkou, okolo kupa dětí různého věku a rezavý pes za rezavým plotem. Nechtěla jsem nic menšího ani jiného, prostě dokonalá rodina, byť na druhý pokus. A byla jsem ochotná udělat proto maximum, pro svou současnou i budoucí rodinu, ve které budou všichni šťastni na věky věkův. Možná znáte takové ty bláznivé americké nevěsty,…
Jestli tak jako já cítíš vůni kopretin, jestli tak jako já dýcháš jedním tajemstvím jestli tak jako já máš někoho rád? Zašeptáš… Pojď blíž i já tě chci, touha patří spaní. Neboj se říct „miluji“, je den a v něm jsme my. Přesně takhle mi to hrál Václav Koubek do sluchátek, když jsem si myla hlavu. Něžně jsem se dotýkala mokrých pramenů dorůstajících a odrůstajících vlasů a tak trochu jsem v tom…
Zvyk je prý železná košile a dokonce se prý dá zvyknout i na šibenici. Občas přemýšlím nad tím, jestli je síla zvyku opravdu tak mocná, aby nás dokázal zvyk nějak překódovat, aby se to, co je tím zvykem, stalo součástí nás samých, aby z vady byla vlastnost a smířili jsme se. Abychom se smířili s vadou, sami se sebou, vadnou částí sebe. Mou vadou i pýchou je, že jsem Wabi. Jediná a jedinečná,…
