Byť to může být moje konečná labutí píseň, tak už je třeba postavit se tomu extrémistovi ve mně. Říct mu: „Stačilo!“ A nechat ho jednou provždy v propadlišti dějin. Tak a dost bylo jinotajů a teď už k věci. Většinu svého partnerského a posléze i manželského života jsem existoval dvakrát. Využíval jsem vztah jako bezpečnou celu, ze které jsem si našel vždy pokoutně cestu ven a pak ještě pokoutněji…

To si tak člověk jde po ulici, má radost, že vůbec jde. Přetržený křížový vaz s drobnou průvodní komplikací v lýtku je kombinace, která tomu, že už za čtyři týdny budu aspoň zase chodit, moc nenasvědčovala. Ale když člověk jde, má víc času vnímat okolí a všímat si detailů ve srovnání s během nebo jízdou na kole. Tak jdu přes Chrudimku a vidím dnes už asi třetí auto „hodinový manžel“. No jo, to…