pro RatedR. Máte pravdu, normální to asi není. Ale pravda není nikdy černobílá ani jednoduchá. Taky jsem o tom hodně uvažovala a problém je, že v tom asi nešlo jen o peníze. To byla nejspíš jen ta poslední kapka, i když se s tím, jak to začalo, nemůžu úplně srovnat doted.
Pravda je, že jsem asi něco chtěla udělat a něčemu se vzepřít a tahle situace to jen urychlila a nasměrovala. Už mne to tolik netrápí jako ze začátku, ale stejně mi to v hlavě vrtá. Udělala bych to i v jiné situaci a s někým jiným? Nebo naopak pro někoho jiného než jen kvůli sobě? Jsem snad uvnitř opravdu taková "kurvička" od přírody, jak mi řekl Domácí? Nebo třeba jen jak se tu všude píše nadržená a zvrhlá? A co když jsem naopak jen uštvaná a slabá? Mám v sobě potřebu být ponížena a zneužívána? A když ne, tak proč mne to "splácení" přitahuje a vzrušuje? Pokud už na to došlo, měla bych to prostě přetrpět, ale tak to není. Netrpím.... Alespon ne v té chvíli, to spíš pak. Nebo jsem prostě jen jako malé děcko, co dělá naschvály bez ohledu na následky?
Proto jsem to asi všecko začala psát, vlastně pro sebe. Tohle jsem žádné kamarádce neřekla, nemůžu. Nedovedu si představit ani jak to říct a ani jak by na mne koukala potom. Takhle anonymně je to snazší, i proto, že si vše mohu znovu v klidu promyslet a pojmenovat. A samozřejmě i trochu přibarvit, aby se to snáz četlo .
Ale je to zvláštní - na jednu stranu se stydím za to, co dělám a na druhou toho nelituju. A svým způsobem si to dokonce užívám. Až se toho bojím jak moc. Hloupé co?
Mám ještě rozdělané nějaké pokračování, třeba to z něho nakonec bude jasnější... I pro mne. Sama nevím, ale prostě nějak doufám, že když všechno napíšu, tak to líp pochopím. Tu situaci, to co jsem udělala a proč, co bude vlastně dál až..., samu sebe, Jeho...