Velmi příjemná ochutnávka 🥰

Moc pěkné

Obecně si asi každý člověk jistě říká, jestli ta či ona konkrétní námaha stojí za to a jestli není lepší dělat něco jiného. Ale potom ty pozitivní výsledky, které se mohou projevit až za nějakou dobu, mohou být o to větším vítězstvím. I proto si myslím, že Vaše práce stojí za každou lžičku marmelády, která Vás v myšlenkách dokáže vrátit k pěkným letním okamžikům a dá zapomenout na okamžiky špatné.
Musím rozhodně smeknout nad Vaší pěknou úrodou a pochutinami na fotkách... a ty maliny s jahodami vypadají taky k světu Přeji Vám, ať letos zavaříte pouze pozitivní mix ovoce, myšlenek a vzpomínek, které Vás budou naplňovat a pozitivně ovlivňovat v kteroukoliv roční dobu. Za mě je dnes vzrušujícím vítězem odhaleně/zahalený snímek č. 15.

Za mě vždy takové prádlo nechávám, přijde mi velká škoda ho hned ztrhnout, když si s výběrem dala žena takovou práci. Radši si ho pořádně užiju a vynadívám se. Sice je spodek pak úplně celý promáčený a bývá to prádlo částo plné kapiček, ale to vůbec nevadí....

...ano, vše potřebuje svůj čas i misto, vše potřebuje uzrát a dozrát jsko ty nádherné lákavé bobule, ty na misce, i ty ostatní ...nádhera, opět ...je moc pěkné si vychutnávat hezky pomalu každé sousto z té bonboniéry života, není třeba "zhltnout" všechno naráz, pak se v tom spěchu ztratí spousta nádherných chutí i lákavých vůní, hebkých doteků i něžných pohlazení, kdy srdce i duši zahřeje milé slovo jako chmýří pampelišky nesené vánkem jen tak kolem...úžasné obrázky i text, ano, je úžasné vychutnávat si každé to sousto a nechat jen pozvolna rozplývat jeho sladké tóny, vracet se k němu, hýčkat si ty nádherné pocity které v nás vyvolalo než uzraje čas na další.....je úžasné když žena dozraje do tak nádherné harmonie krásy těla, myšlenek i pocitů - upřímná hluboká poklona za tuto galerii i za ty ostatní, je na místě krásná paní...

Opravdu moc se mi líbí Vaše tvořivost v jednotlivých albech. A že dokážete i v takových vedrech, jako jsou tu právě teď, vytvořit tak pěkný a hravý obsah. Jen se bojím, abych zvládal dodaržovat dobrý pitný režim při tak žhavých snímcích😊 Na každý pád mám adepta na album, které mě dokáže rozehřát i v té nejtužší zimě. Dovolím si zde za sebe uvést dva nejhezčí snímky s konstatováním, že Vám to sluší zepředu (snímek č. 2) i zezadu (snímek č. 12).

Ve mně to vyvolalo to, co sama píšeš. Ale i něco navíc! Stále ovšem v pozitivním slova smyslu.
A to, že jsem začal tak pochmurně... tím jsem dal tvojí krásnou expresi (a zároveň mojí impresi) do kontrastu s tím, jak často vnímám poslední dobou tenhle svět, společnost...
Z těch fotografií na mě vyzařuje něco skutečně uklidňujícího. A moc půvabného...
Možná se to v tom textu ale poněkud ztratilo...

pěkné zavaření vzpomínek-ať jich máš spouuustyco vykouzlí úsměv na rtu i v zimě

Život na planetě Zemi je z hlediska pravděpodobnosti (v rámci celého vesmíru) něco opravdu výjimečného!
...kdoví, jestli nejsme nakonec v celém universu opravdu sami...
Z trochu jiného pohledu - je to pro nás dar...
Dar, který když započne, pro nás může být na pokračující cestě životem někdy zároveň bohužel i velkým trápením...
Pohledem evoluční biologie jsme došli jako lidi tak daleko, že nějakým - pro mě stále dosti záhadným - způsobem prostě oplýváme vědomím... A rozumem.
Naneštěstí u některých jedinců - taky touhu po moci. Po moci nad přírodou, jejími zdroji, nad zvířaty, jinými lidmi... Celkově nad tímto světem.
A tak si to tu, obdařeni něčím opravdu výjimečným, navzdory tomu - anebo zároveň bohužel i kvůli tomu - často kazíme...
Kazíme, ničíme, boříme, destruujeme... - nevinná zvířata, hmotné objekty, lidská sídla, lidskou duši,... přírodu jako celek.
Jelikož máme vědomí, je to zpravidla o vnímání...
Naštěstí tu stále existují zdroje, které jsou nezdeformované, svým způsobem stále zdravé...
Je to sama příroda!
Ona sama o sobě vlastně moudrá není. Neuvědomuje si to. Ale tu hlubokou moudrost nám může přinést, zprostředkovat. Je v ní totiž obsažena... Je pak na nás, zda jsme/ budeme jí otevřeni, přístupni. Jejímu poznání...
Ale jsme to ve své původní, niterné podstatě vlastně i my sami!! ...vyvinuli jsme se z ní. My jsme taky příroda!
"Jen" rozumem = !jakýmsi!, který někdo používá k vlastnímu neúměrnému prospěchářství; hrne se do věcí, na které svou nevyzrálostí a hloupostí evidentně nemá; podílí se pak třeba i na řízení chodu společnosti a všeho, co s tím souvisí - se pro nás postupným celkovým společenským vývojem stal život samotný někdy až dosti nepřirozeným... - v životním stylu, v mezilidských vztazích fungujících (či spíše nefungujících v takové závislosti) na - někdy až patologických bázích a zdeformovaných měřítkách hodnocení...
A to vše pak jde ruku v ruce s naší samotnou duší... Jak je naplněná. Častěji spíš asi a nějakým způsobem - nenaplněná...
Tohle půvabné, rozkošné, trochu i snové album pro mě má poněkud hlubší sdělení - návratu k přírodě... Ke kořenům, k přirozenosti; k sobě samotnému...
(a vůbec se to zároveň nevylučuje s technickým pokrokem, s celkovou vyspělostí společnosti a jedince... ba právě naopak!)
Skrze všechny tyhle vizuální vjemy, včetně důležitých a upřímných myšlenek vyjádřených a připojených na začátku, jsem se na chvilku dokázal více spojit sám se sebou.
Snad se tenhle pozitivní účinek svým dílkem přispění propíše i do mých dalších dnů, týdnů, či třeba i let... které, doufám, směřují k lepším zítřkům...
Děkuju ti.
Upřímně a srdečně...

Já to mám se zavařováním jako s kouřením. Nekouřím, ale nechávám si 😁

...co k těmto úžasným pohledům dodat a neopakovat již jistě stokrát řečené i napsané - snad jen, že by jistě plně "dostačoval" ten "stín stoletého stromu" a "voda k ochlazení", ať již by byla použita na ochlazování čehokoli ...a že je z těch nádherných a vzrušujicích záběrů vidět, že by bylo z čeho vybírat...třeba nechat ji stékat v pramíncích po překrásných hebkých ňadrech přes chladem vody a stoupajícím vzrušením trčící bradavky a tam pak její krůpěje sbírat rty a ochutnávat všechny ty lákavé plody něžných her ...nebo ji nechat tenoučkým pramínkem padat na krásný krček těsně nad místem, kde přechází do zad, nechat ji chladivým potůčkem stékat mezi lopatkami, úžlabinkou páteře a vsakovat se do látky tesně nad zadečkem, aby pak v kapičkách a krůpějích odkapávala z toho vzrušujícího rozepnutého hadříku plandajícího na vystrčené úžasné prdelce, odkud by si jistě našel sám cestu tím nejsladším údolíčkem překrásného těla skoro až na bříško, aby zde opět nabídl odkapávající chladivé krůpěje ke sbírání jazýčkem...přítomnost mrazáku plného zmrzliny i vychlazeného lahodného melounu by myslím byla hned v prvních chvílích zapomenuta pro jiné, ještě sladší a lákavější lahůdky...