“Nějak mě nebaví psát pořád inzeráty.” “Proč?“ “Je to tady k ničemu.“ “Souhlas. Jsou tu buď samí honiči, nebo slibotechny.“ “Co s tím?“ “Nevím.“ “To bys snad měl vědět, ne?“ “Ono to nějak dopadne.“ “To jo, to je fakt.“ Na hodinách ručička poskočila o minutu…

Byla to jedna z mnoha služebních cest. Byl večer, na ulice dopadaly ledové kapky jarního deště a jaro bylo pořád někde v nedohledu. Seděli jsme s kolegy na pokoji a dopíjeli láhev vína z hotelové lednice. Nebylo nic moc. Prostě hotelové víno. Klábosili jsme o…

Začali jsme si vymýšlet. Při každém setkání něco nového. Něco, čím dál tím víc šťavnatého, pervezního, živočišného. Pomalu jsme se propadaly do hlubin naší zvířecí podstaty a postupně jsme si začínali uvědomovat, že bez toho nemůžeme být. Už nás nevzrušovaly běžné…