Byl by zájem?

Stalo se to za vlahého letního rána v nedalekém lese, když vítr rozfoukal mračna všedních dnů. Z oblohy poseté paletou zářivých světélek se začala vytrácet hluboká temnota doprovázející noc, když první paprsky slunce prorazily nad obzorem.
Ranní červánky připomněly všem rozhýřeným lesním tvorům, že je čas jít nabrat síly na příští noc. Světlušky uhasily svá nazelenalá světýlka, srnky začaly vyhledávat potůček, kde by uhasily žízeň a ptáci pomalu rozeznívali své symfonie.
Jen jedna luční víla nebyla po protančené noci unavená. Své horké nahé tělo položila do trávy a s úsměvem vnímala, jak jí osvěžuje čerstvá rosa. To byla zase noc! Šťavnatá stébla trávy jí příjemně lechtala na palcích u nohou a krásně voněla. Víla zabořila své prsty hlouběji do trávy, aby zakusila jestě více chladivého osvěžení.
V tom okamžiku si uvědomila, že má tvrdé bradavky - stejně jako za předchozí noci, když při tanci u nedalekého potůčku zahlédla své kamarádky, jak si navzájem omývají svá vlhká těla. Při té vzpomínce nedokázala zakrýt jiskřičky ve svých očích. Kdo ví, čemu se ty dívky oddávaly po své lázni. A co by se asi stalo, kdyby k nim přitančila blíž? Víla se zadívala do nebe, které se zatím zalilo blankytnou modří. Rošťácky zvedla svá chodidla vzhůru a znovu se usmála, když na nich pocítila teplo ranního slunce. Chvíli si pohrávala s paprsky, které si razily cestu skrze štěrbinky mezi jejími prsty a poté své nohy opět složila k zemi. Bylo jí krásně. Únava z předchozí noci se jí začala pomalu zmocňovat a poslední myšlenka, která jí před spánkem probleska za očními víčky byla, že až příště uvidí své přítelkyně, jak si vášnivě omývají svá těla, nezůstane jen v povzdálí, ale přidá se k nim a zkusí zjistit, co po takové koupeli následuje.