Někdy nejde o slova, ale o ticho mezi nimi.
O chvíli, kdy se dva přestanou přetvařovat a nechají se úplně pohltit jeden druhým.
Odevzdání není slabost, je to důvěra. A v tom okamžiku se všechno mění.

Byla přesně tam, kde má být, na čtyřech, připravená přijmout všechno. Pár intenzivních přírazů, zrychlený dech… a pak horký výstřik na ten její dokonale vyšpulený zadek. Čisté napětí a uvolnění v jednom záběru.

Po všem zůstává na čtyřech, zadek krásně vyšpulený, dech ještě zrychlený. Stojím za ní, poslední napětí ve mně, a pak to pustím, silný výstřik, co jí dopadá přímo na zadeček. Klid, ticho, jen ta chvíle, kdy vím, že přesně takhle to mělo skončit.

Pokud bys chtěla taky, tak se neboj napsat