Původně toto povídání bylo v sekci povídky, ale našli se čtenáři, co měli problém, že to není povídka, tak jsem jí dala sem do blogu. Když se dnes ohlédnu zpátky, připadá mi neuvěřitelné, jak dlouhá ta cesta vlastně byla. Když jsem 1. srpna 2025 začínala, neměla…

Venku před klinikou bylo dusné odpoledne a město hučelo lidmi, tramvajemi a letním vzduchem. Jenže mezi námi dvěma existovalo něco úplně odděleného od toho všeho. Jitka mě držela za ruku až podezřele pevně. A pořád se na mě dívala. Ne tím obyčejným zamilovaným pohledem…

Ráno přišlo pomalu, s tlumeným světlem za zataženými závěsy a tichem, které bývá jen v bytech, kde se dva lidé opravdu cítí doma. Probudila jsem se dřív než Jitka. Ležela schoulená u mě, úplně nahá pod peřinou, jedna ruka položená přes moje břicho a tvář přitisknutá k…

Domov se během dalších týdnů změnil v něco úplně jiného než dřív. Jakmile jsme zavřely dveře bytu, oblečení většinou skončilo během pár minut na zemi. Nebylo to ani schválně. Prostě jsme si zvykly být spolu nahé — volné, uvolněné, bez studu. Kůže na kůži se stala naším…

Ráno bylo pomalé, teplé a ospalé. Ležely jsme nahé pod peřinou těsně přitisknuté k sobě, Jitka schoulená v mém náručí s hlavou položenou na mém hrudníku. Venku za okny bylo ještě šero a byt byl úplně tichý. Cítila jsem její dech na své kůži. A pak její rty. Nejdřív jen…

Z matriky jsme vyšly úplně omámené emocemi. Jitka se mě pořád držela kolem pasu, jako by se bála, že když mě pustí, celé to zmizí. Na prsteníčku se jí leskl zásnubní prstýnek a pokaždé, když na něj padl její pohled, znovu se usmála tím nevěřícným, zamilovaným způsobem.…

Probudilo mě teplo jejího těla a neklidný pohyb pod peřinou. Bylo ještě brzy ráno, venku sotva začínalo svítat, ale Jitka už byla vzhůru. Ležela nade mnou, rozcuchané vlasy jí padaly kolem tváře a oči měla tmavé, ospalé a zároveň úplně hladové. „Dobré ráno,“ zašeptala…

Držely jsme se za ruce cestou přes centrum a mezi námi pořád viselo zvláštní napětí. Nešlo jen o zamilovanost. Bylo v tom něco mnohem silnějšího od chvíle, kdy se objevily dvě čárky. Jitka byla nádherně rozsvícená. Každou chvíli se na mě podívala tím měkkým, šťastným…