Týdenní čekání bylo nekonečné. Představa, že se opět stanu loutkou v rukou Paní Kláry, mi nedovolovala spát, a touha po slíbené odměně mě spalovala. Když jsem po sedmi dnech znovu stál před jejími dveřmi, už jsem neváhal. Znal jsem pravidla hry. V předsíni jsem ze sebe shodil veškeré oblečení a zcela nahý, veden instinktem absolutní poslušnosti, jsem vstoupil do ložnice. Klára na mě čekala. Dnes…

Přišla nečekaná zpráva od paní Kláry abych se dostavil v 22:00 k ní. Moje kůže stále pamatovala pálivé doteky biče, potupný smích a ponížení z minulé lekce s Klárou a Monikou, ale vteřinu za vteřinu, hodinu za hodinou mě spalovala jediná, naprosto zotročující touha – znovu klečet, znovu se podrobit a odevzdat celou svou existenci do rukou mé Paní. Když přišla zpráva, nečekal jsem a hned vypadl z…

Tři dny utekly jako v horečném snu, ve kterém se mi před očima neustále míhaly obrazy z minulé lekce. Moje kůže na stehnech a bocích ještě pořád nesla slabé, žloutnoucí stopy po ranách bičem a v ústech jako bych stále cítil tu hořkosladkou chuť absolutního podrobení. Sobotní večer byl konečně tady. Každá minuta čekání pro mě byla mučením, ale když konečně nastala domluvená hodina, stál jsem před…

Srdce mi bušilo až v krku, když jsem stál před masivními dubovými dveřmi bytu v centru města. Inzerát „Paní Kláry“ byl strohý, ale sliboval přesně to, po čem jsem v hloubi duše toužil – absolutní ztrátu kontroly a odevzdání se do rukou někoho, kdo nezná slitování. Když se dveře otevřely, veškerá moje odvaha se rozplynula. Klára byla vysoká, chladná a neuvěřitelně krásná. Na sobě měla černý…

Celý týden jsem žil jen v napjatém očekávání, lapený v představách o tom, co si pro mě Paní Klára připraví tentokrát. Když jsem v domluvenou hodinu stanul před masivními dveřmi bytu, celé tělo se mi nekontrolovatelně třáslo. V předsíni jsem ze sebe se samozřejmostí zbavenou jakýchkoli zbytků lidské hrdosti shodil veškeré oblečení. Zcela nahý, s bušícím srdcem a husí kůží, jsem vstoupil dovnitř,…

Týden odpočinku byl plný psychického i fyzického napětí. Stopy po těžkých kovových kolíčcích na bradavkách sice pomalu bledly, ale mysl zůstávala uvězněná v tom luxusním, temném bytě. Touha po dalším ponížení a absolutní ztrátě kontroly mě nakonec vlekla zpět. Když jsem znovu mačkal zvonek u dveří Paní Kláry, srdce mi bušilo tak divoce, až jsem měl pocit, že mi prorazí hrudník. Netušil jsem však,…