Venku prší a všechno za okny normálně pokračuje dál, ale tady u Tebe mám pocit, že čas úplně stojí. Klečím na zemi u Tvých nohou, nahá, s obojkem kolem krku. Jen čekám. Na Tebe. Na další slovo nebo dotek. Ty si mezitím v klidu děláš svoje, jako bych tam skoro ani nebyla. A právě to mě ničí nejvíc. Ta ignorace. To, jak si mě nevšímáš, zatímco mě bolí kolena a celé tělo je napjaté z toho, jak…