1.pokračování

Jak jste to myslel s tím zralým ovocem?, dostala mě, ,,snad to neplatilo na mě – já jsem totiž jen trochu dřív narozená, nic víc. Najednou jsem nevěděl co mám říkat, moje sebedůvěra byla ta tam. Něco jsem začal koktat a ona se smála až se kolemjdoucí
ohlíželi. Pak se ke mně naklonila až
jsem jasně cítil vůni jejího parfému. Sakra, vzrušilo mě to a tady na ulici.
Tiše mi řekla skoro do ucha: ,,Já a moje nej kamarádka vždycky zase říkáme, že na starej kobyle se nejlíp naučíš jezdit“.
Stál jsem jako opařený, vůbec jsem si neuvědomil, že se rukou dotýká mé paže.
Vlastně až když mě pustila a beze slova se otočila a šla, vrátila se mi duchapřítomnost. ,,Promiňte“, doběhl jsem jí několika kroky – její zadek byl opravdu nádherný – a když se zastavila a otočila, viděl jsem že se pořád usmívá. ,,Jestli tedy opravdu chceš, můžeme někdy zajít na kafe a tam probrat,
jak to tedy vlastně mezi námi je“. Wau, vrátila se mi řeč, ale zároveň jsem cítil vzrušení po celém těle. Určitě to na mě bylo poznat, protože se zase začala smát. Ale už jsem tu šanci nechtěl pustit….domluvili jsme se hned na druhý den a já doufal, že příjemná vinárna dole ve městě mi pomůže zůstat v její
přítomnosti alespoň trochu suverénní.