Madam nesnášela zbytečná slova. Když něco řekla, mělo to váhu. Seděla rovně v křesle, nohy klidně zkřížené, prsty položené na opěrce, jako by už dávno věděla, jak ten večer skončí. Byt byl tichý a uklizený — žádné náhody, žádný chaos. Jen řád. Čekala. Ne na kohokoli…

Madam si nikdy nepředstavovala „otroka“ jako někoho zlomeného. To slovo pro ni znamenalo něco mnohem jemnějšího — člověka, který se rozhodl odevzdat část kontroly, protože už nechce nést všechno sám. Očekávala především přítomnost. Když otrocký klekl před jejím…