Vracel jsem se pozdě večer z práce. Utahaný a zpocený jsem projížděl nočním městem a nechával myšlenky volně plynout. Z rádia se linula hudba a já byl do ní ponořený. Cestu jsem ani nevnímal. Vzpomínal jsem, jestli jsem veškerou práci dodělal a nenechal nic rozdělaného. Pomalu jsem se blížil k domovu. Myšlenky na práci pomalu vystřídaly myšlenky na to, jak si odpočinu a lehnu do postele vedle…

Madam mě obcházela jako tygřice. Užívala si toho, že jsem čekal, na švihnutí bičíkem. Třásl jsem se a čekal kdy to přijde. Přišlo to přesná rána přistála na mém zadku. Štíplo to a já poslušně začal počítat „jedna“. Všechny ozdoby, co jsem mě na sobě se rozhoupaly a já nevědět co mě dráždí víc. Koule mučené zavěšeným závažím nebo svorky na bradavkách. Přišla další rána, už o něco silnější. Pálila…

Byl pozdní večer. Autobus dojížděl do zastávky a mé sebevědomí se krčilo úplně vzadu v rohu na lavici. Už to bylo nějaký čas, kdy jsem zažíval takový pocit napětí, vzrušení, strachu a nadšení zároveň. Blížila se totiž chvíle, kdy zase uvidím svou Madam. Nevěděl jsem, co mě čeká. Jen jsem se řídil instrukcemi, které mi má paní dala. Dojeď na tuto autobusovou zastávku v tento čas. Ta osudná…