Dobré ráno! Až jsem se skoro polekal když jsem ten pozdrav za sebou uslyšel. Jo, ano, taky. Dobré ráno. A ráno bylo opravdu skvělé, neděle, téměř vymetená obloha od mraků a jen mírný opar v dálce. Mám rád taková rána, čistý, ranní vzduch, ideální se zhluboka nadechnout. Pozdravem mě skoro vylekala sousedka, mladá maminka, ve věku mých kluků. Mám doma dva, třicetpět a třicetsedm let. Oni se často…
Tak se to blíží. Mám z toho takový divný pocit a nejen u žaludku. Ale co vám mám povídat. Dokud byla sobota tak jsem se ještě docela těšil a představoval si co asi se bude dít. A nebudu zapírat, vzrušovalo mě to. Jak ale přišla neděle a čas postupoval, tak už mě přemáhají pochyby až mě šimrá v zátylku. Do šesté hodiny odpoledne mi zbývá ještě dost času, celé dvě hodiny. Sedím a v ruce mačkám dva…
„Uf, to jsem se lekl. Ani krve by se ve mě nedořezal z toho jak mi zatrnulo.“ Když jsem chtěl nastoupit do auta, vešel jsem do vozovky a přímo před fabii. Lekli jsme se ale oba, ta za volantem snad ještě víc než já. Bylo vidět jak nahlas sakruje, ani nedomýšlím co vyslovila na mou adresu. Zastavila opodál a vzpamatovávala se a tak jsem zašel k jejímu autu a zaťukal u spolujezdce na okénko.…
