Cesta MHD může být i příjemná

Jak je cesta MHD někdy utrpením ať už kvůli smradlavým bezďákům nebo kvůli prosté přeplněnosti, tak dnes to vyšlo přesně naopak.
Dobíhám svoji trojku typ 15T a za mnou se přiřítí s telefonem na uchu moc pěkně stavěná slečna tak něco přes dvacet. Vlasy delší hnědé rovné a krásný obličej. Stoupla si na plošinu za řidiče, která je vyhrazená asi pro kočárky, zády se opřela o okno a vodorovnou stříbrnou tyč pro přidržování se. Dvojsedačka zády k řidiči byla volná, tak jsem se tam usadil aniž bych věděl co mě čeká. Měl jsem jí z profilu asi 1,5m před sebou jako na dlani a představení právě začínalo.
Její běh na tramvaj asi byl opravdu náročnější, protože brzy začala s odkládáním svršků. Nejdřív si sundala kabátek a pověsila ho na tu tyč. Přitom stále telefonovala. Kabátek asi nestačil a tak přišel na řadu svetřík, myslím, že v zelenomodré barvě. Nejdříve ho jen rozhalila a postupně svezla rukávy dolů, že na ní jentak visel. Tím odhalila svoje krásná, nečekaně velká, prsa, napínající černé tílko. Už to by byl nečekaný zážitek v současném pochmurném počasí. Ale jak byla zabraná do hovoru, zřejmě pracovního když mluvila stále o nějakých časech a termínech, jentak mimoděk si prso na straně ke mě začala nejdříve mačkat a poté hladit levou rukou. To už bylo na mě moc a byl jsem rád, že mám na klíně položený batoh. Kdyby stále netelefonovala, tak bych jí asi oslovil, ale po pár zastávkách vystoupila s telefonem stále u ucha.
Někdy se vyplatí jet MHD a nechat být auto autem.