Jak je cesta MHD někdy utrpením ať už kvůli smradlavým bezďákům nebo kvůli prosté přeplněnosti, tak dnes to vyšlo přesně naopak. Dobíhám svoji trojku typ 15T a za mnou se přiřítí s telefonem na uchu moc pěkně stavěná slečna tak něco přes dvacet. Vlasy delší hnědé rovné a krásný obličej. Stoupla si na plošinu za řidiče, která je vyhrazená asi pro kočárky, zády se opřela o okno a vodorovnou…

Má milá rozmilá, neplakej! Život už není jinakej. Dnes buďme ještě veseli na naší bílé posteli! Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví.