Myslím, že každý člověk má rád komplimenty. My ženský, každého věku, obzvlášť. Ale někdy se, z nepochopitelného důvodu, za projevený kompliment prazvláštně stydíme, přestože uvnitř záříme jako prskavka ve tmě, a snažíme se ho zmírnit, nebo něčím shodit. „Jé, ty máš hezkou sukni!“ „Tuhle? Víš jak jí mám dlouho?“ „Teda ty máš postavu!“ „Ale co tě nemá, přibrala jsem!“ „Máš krásný…

Kdo je vlastně slušný člověk? Moje babička říkala, že slušný člověk vždycky nahlas pozdraví a když je to muž a má klobouk, tak taky smekne. Moje máma říká, že slušný člověk není komunista. Často se ale taky říká, že politika není pro slušný lidi. Můj kamarád říká, že prostitutky nejsou slušný lidi. Je samozřejmě společensky únosné mít tři milence/milenky a ty průběžně měnit, dostávat od nich…

„Končíme! Nadobro! Věř mi!“ Řekla jsem jí a bouchla dveřmi. Venku jsem slyšela ránu. "Proboha, snad není v pánu!?" Schody dám po dvou a s bázní, otevřu dveře: "Co blázní?" Byla to ledová sprcha, jen bouchla šampaňský, mrcha!!!

Nedávno jsem dostala reklamní e-mail. Psalo se v něm o tom, že v dnešní hektické době všichni potřebujeme zpomalit. Vrátit se sami k sobě a užívat si přítomného okamžiku. Následovala nabídka wellness víkendu v takovém tom zrekonstruovaném statku, kde je všechno vyrobené ze světlého dřeva a bílého lnu, všechno je jakože úplně venkovsky obyčejné, ale přitom luxusní. Na programu bylo popíjení…

Posadila se na pohovku se starým deníkem v ruce. Opatrně, s posvátnou úctou k jeho obsahu, ho otevřela a zadívala se na rukopis písma, které pokrývalo stránku. Usmála se a jemně pohladila list. 19.6 2017 Když jsem se probudila, byla hluboká noc. Občas mráčkovatá, ale s velkým měsícem na obloze. Jeho světlo dokázalo prostoupit snad i stěnou chatky, která se mi stala na pár dní domovem. …

Poslední dobou neustále narážím na nějaké výzvy; Měla bych v sobě probudit svou ženskou podstatu. Měla bych více prožívat své ženství. Měla bych v sobě objevit Bohyni. Měla bych se více věnovat sama sobě. Měla bych zpomalit a vrátit se ke kořenům ženství. Měla bych častější masturbací poznávat své tělo. Měla bych…. Představa, že nejsem dost ženská, nebo že nejsem ženou správně, mě…

Před X týdny (sama nevím kolik) jsem seděla s kamarádkou v kavárně a probíraly jsme vše možné. Samozřejmě šlo jen o samá důležitá témata. :) Už si nepamatuji, jak k tomu došlo, ale náš hovor se stočil na téma o prsou. Kamarádka si postěžovala, že se jí nějak „rozjíždějí“ a má pocit, že už je nemá tak pevná, jako je měla pevná ještě před krátkým časem. Uklidňovala jsem jí řečmi o tom, že se jí…

Přeji pěkný podvečer.Přichází povídání pojmenované: „Proč pošťák pozdě poštu přináší?“ Pátek patnáctého. Pracovník Petr Poděs pyšně položí píchačku před personalistku. Pilně pracoval. „Pěkně plná píchačka!“ pochvaluje personalistka. Přepočítává píchačku, potom před pana Poděse pokládá peníze. „Páni, pěkný pakl pětistovek!“ provolá Petr. „Prosím, podpis!“ přeruší personalistka Petrovo…

Ráda vzpomínám na svou první lásku. Na tu skutečnou první lásku. Ne na to chvilkové vzplanutí, které se tváří jako láska, ale vydrží jen pár intenzivních chvil a pak vyprchá někam do atmosféry, aby zamotalo hlavu ekologům, kteří pozorují globální oteplování. Kdyby tak věděli, že největší důvod oteplování klimatu je horkost žáru z krátce hořících lásek, nemuseli by se poutat k letadlům. Ale…

Čas plynul jako voda a v té době, o které vám chci vyprávět, už nebyli Mach a Šebestová žáci 3.B, nýbrž už byli žáci 9.B. Oba nějak dospěli. Šebestová se každý den ráno přestala lekat, když na ní Mach zpoza dveří vybafl a Mach se přestal vozit po zábradlí v obavě, že by si mohl poranit určitá místa na těle, která se projevila jako velmi citlivá. Paní Kadrnožková chodila stále se psem…