Je ráno, ne až tak časné aby byla hluboká noc, ne až tak pozdní aby už bylo světlo, a lehké šero dává mozku čas na to, aby se probral. Slyší jak vedle něj někdo oddechuje, oči si pomalu zvykají na přítmí pokoje a ukazují obraz spící ženy. Dívá se na ni, oči má zavřené a její pravidelné oddechovaní prozrazuje, že ještě spí. Dívá se na ni, prohlíží si rysy její tváře a vidí ten spokojený výraz…