Malinko se na židli napřímím. Klečí přede mnou nahá, na hnědém koberci s rukama za hlavou. Můj pohled sjíždí od dlouhých kudrnatých vlasů ke stojícím bradavkám na krásných prsou pětadvacetileté zrzky. Prohlížím si pevné bříško a mírně se chvějící udržovaná stehna. Tohle všechno je moje! Je to pravda. Úžasná a zároveň zarážející pravda. Dokážu ustát takovou zodpovědnost? Nu, zjevně to brzy zjistím…