Pobavil jsem se, biologické příklady jsou trefné. Ale jako chlap musím dodat, zapomínáte na největší evoluční triumf lidstva. Na rozdíl od kudlanek nebo nešťastných vakomyší, které jsou otroky sezónních hormonů a po splnění mechanické povinnosti hynou, lidstvo vsadilo na permanentní sexualitu a skrytou ovulaci.
Moudrá příroda nás osvobodila od diktátu říje. Náš sex není jen o zplození potomstva v jedné hormonálně nabuzené vteřině šílenství, ale o budování vztahu, blízkosti a radosti po celý rok. Takže i když si na zdejších amatérech občas někdo nevrzne, pořád žijeme v systému, kde sex staví chrámy a rodiny, místo aby nám trhal zadečky jako u chudáka včelího trubce. Kdyby lidští samci fungovali jako trubci nebo vakomyši a po jednom sexuálním maratonu by masově pomřeli, lidstvo by vyhynulo během jedné generace. Bez dlouhodobé přítomnosti obou rodičů, bez ochrany a bez sdílení zdrojů by lidské dítě v divočině nepřežilo ani týden.

Největším trikem ďábla bylo přesvědčit svět, že neexistuje. Tato povídka to ukazuje v dokonale moderním kabátě. Na první pohled jde o vzrušující rande naslepo s úspěšným mužem. Ve skutečnosti je to ale čistá faustovská metafora. Ten muž (nebo to, co ztělesňuje) nepřichází s hlukem a sírou. Přichází jako tiché, luxusní auto vrnící ve tmě. Útočí na lidskou zvědavost, touhu po výjimečnosti a ochotu ztratit kontrolu. Když hrdinka schází po schodech do ‚jiné verze svého života‘ a vnímá jen temnou siluetu, je to moderní sestup do podsvětí. Ďábel dneška už nenosí rohy, nosí perfektně střižený tmavý oblek a podmaňuje si nás tím, že nám plní naše nejtajnější představy.

Může láska přežít smrt? Povídka ukazuje, že ano, ale úplně jinak, než jak to známe z duchařských historek. Přežívá v tom, jak nás ten druhý změnil. Protože největší odvahou v životě není zůstat nezranitelný, ale risknout další zklamání pro šanci znovu milovat

Dřív to byly milostné dopisy od podvodníků ze seznamovacích agentur, dnes jsou to dokonalé AI-vytvořené fotky a personalizovaná videa generovaná na kliknutí. AI neodstranila naši lidskou potřebu po blízkosti, jen neuvěřitelně zlevnila a zrychlila výrobu iluzí. Mundus vult decipi, ergo decipiatur (Svět chce být klamán, nechť je tedy klamán) se traduje už od starověku.

Let me be, let me be
Don't stop, don't talk
Just feel, let me be
Let me be

Tento zajímavý blog otevírá širší rovinu vnímání rozdílu mezi fyzickým světem a digitálními simulacemi života. Skutečný svět nás sytí všemi smysly, kterými nás moudrá příroda vybavila, abychom zvládli setkání s jeskynním medvědem i s domovnicí, jíž jsme vlezli na čerstvě umyté schody. Právě při fyzickém kontaktu náš mozek vyplavuje oxytocin, který buduje hluboký pocit bezpečí, zatímco digitální sítě včetně erotických amatérů útočí jen na zrak a sluch a nutí nás k rychlým dopaminovým zášlehům, které nás sice vzruší, ale vnitřně nenasytí. Ten nejzásadnější rozdíl je v našem těle: realita je o prožitém “tady a teď”, zatímco virtuální emoce zůstávají jen chemickou iluzí odpojenou od skutečného prožitku

Zajímavá středoškolská matematika! Ten pánský model 80/40/80 je fascinující ukázkou logiky v numerickém kabátě osobního vyprazdnění. Mít v osmdesáti letech horečku 40 °C, při které už i teploměr začíná uvažovat o výpovědi, a u toho ještě sílu odevzdávat debetku k 80 milionům, to už není ideální chlap, ale úkaz biologického superhrdiny těsně před infarktem. Spíš než definice životního partnera, je to praktický manuál pro ‚černé vdovy‘, jak rychle přijít ke štěstí.

Je fascinující, že autor píše o tom, jak je potlesk ostatních zbytečný, v blogu, který napsal proto, aby ho ostatní četli, tleskali mu a sdíleli ho ...

Proč se stáváme tím, co tolerujeme? Protože v tom chaotickém světě falešných profilů a ztracených domluv si sami volíme, jestli budeme tančit s lháři, nebo raději investovat do těch, kteří stojí za to. Ať to stojí za to, jak říkáte, s tou erotickou jiskrou v oku.