Připodobnění a popis některých skutečností mě pobavil. Na tak kreativní obraty bych asi nepřišel. Klobouk dolů!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nesoulad v jeho jednání na randeti s tebou a komunikaci čistě po telefonu taky vnímám...
Otázkou je ale: "Proč??"
Odpověď na ni ovšem rozhodně neznám!
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jen mě k tomu napadlo dodat ještě pár myšlenek...:
/// Jednak - důležitej předpoklad = Nevím, jestli jsi tuhle starší příhodu sepsala prve, kdy se to stalo, nebo to takovou formu dostalo třeba až někdy teď. Reagoval jsem tedy prostě na to, co tu je napsáno... ///
Jak jsi psala "...logicky víte to základní vesmírné pravidlo, když se chlapovi vážně líbíte, tak vám tu pusu na prvním rande prostě dá, i kdyby kolem padaly trakaře."
Musím říct, že v jistých ohledech jsem v životě zažil už opravdu mnohý...
A tohle bych viděl přeci jen jinak.
Je zde řeč o randění, tzv. chemii mezi dvěma lidmi... A to může být někdy hra opravdu hluboký psychologie... (v příčinách jednání jednoho nebo druhýho člověka v kontextu týhle situace)
Jen si tuhle skutečnost jedna, ale ani ta druhá strana nemusí třeba naplno uvědomovat = tedy to, co se odehrává v tom druhým... Ale i co všechno se odehrává zároveň v nás samotných... Vstupuje do toho (kdybych teď naopak použil matematickej slang) - v podstatě nespočet nejednoznačných proměnných...
Řekl bych, že přirozenou snahou, nebo spíš stavem člověka - je orientovat se v tomhle světě...
Vytváříme si různý vzorce, mustry, pravidla, návody, "rovnice" (života) atd. ...
Ale řekl bych, že to někdy až přeháníme, protože potom aplikujeme tenhle přístup do mezilidských vztahů, který jsou samy o sobě hodně dynamický, a někdy prostě nepředvídatelný. A celá tahle oblast je až příliš organická na to, než aby ji bylo možný přesně rozčlenit a zadefinovat...
Pohybujeme se v pestrý společnosti mnoha a mnoha lidí...
A ano, většina lidí je asi nějakej tzv. mainstream - v nějakých, relativně jemných nuancích pohybujících se okolo nějakýho zprůměrovanýho středu... Myšleno především svými projevy.
Ale na tzv. Gaussově křivce pravděpodobnostního rozložení se ještě nachází levá a pravá strana - obecně v menším počtu to, co nespadá do tzv. průměru... (tady to bude ještě asi o mnoho složitější než jen mainstream vs. levá a pravá strana...)
Každopádně - to, že někdo vybočuje, to tak prostě je...
Někdo vybočí tak, že je schopen spáchat trestnej čin...
Někdo vybočí naopak takovým způsobem, že se z něho stane např. vědec, umělec nebo vizionář...
A pokud to u sebe dokážeme adekvátně pojmout - nepředvídatelnost (samozřejmě do jistý míry) a mírnou nejistotu vyskytující se kolem nás - tak se nám žije líp a všechno to může být o to zajímavější...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ale co tím vším chci vlastně říct...:
V mezilidským jednání, a u randění se to projevuje taky jakože vela, jsou prostě skutečnosti, který nikdy nebudeme vědět...
Snažit se třeba něco i přes moc zadefinovat, zařadit do nějaký škatuĺky u toho druhýho - Jak je možný, že to tak má?; Proč se ku.va zachoval tak a tak, když by se "měl" vlastně zachovat naopak podle těch pravidel tak a tak...? - to nemusí vlastně vést k něčemu, co by nám samotným pak mohlo opravdu pomoct... - mám za to.
Myslím si, že nejdůležitější pro nás samotný je sebepoznání. Orientovat se tak nějak v dostatečný míře sami v sobě.
To, jak to mají druzí - no, oni to prostě nějak mají...
Já neznám jejich vývojovou psychologii, čím vším si prošli, jaký mají snad i genetický předpoklady pro různý - s tímhle spojený - věci atd. ...
Vysvětlit by se to ale určitě do značný míry dalo u každýho z nás...
Z komunikace po netu, telefonátech a pár randíčkách to ale nemůže s jistotou vědět a znát na tohle odpověď, mám za to, většinou ani zkušenej psycholog - i kdyby byl přímo tím aktérem...
Dokázal by nejspíš nastolit několik možných a hodně pravděpodobných scénářů toho, proč třeba tak ten druhej člověk reagoval.
Ale pokud by ani tenhle - sem dosazenej - psycholog nezačal pracovat s tím člověkem a ptát se ho na jistý skutečnosti (a těch otázek by třeba v nezanedbatelným počtu případů ani nemuselo být úplně nepřeberný množství, pokud by byly správně kladeny), tak to prostě jistě neví ani on...
Zmínila jsi v tomhle svým blogu jistý, nepatrný chvilkový pochyby o tom, jestli ses mu tedy doopravdy líbila...
To by asi naběhlo v tu chvilku většině...
Já to třeba (vypadá to) - po svým dlouholetým a velice zajímavým vývoji - postupně začínám pojímat v mezilidských vztazích tak, že pokud mně nějakej člověk neleze přímo do mýho životního prostoru (tak, aby mně to bylo nepříjemný), tak to, jak se zachová vůči mně, je prostě čistě jeho věc...
Jeho jednání může vycházet ze skutečností, který já prostě neznám.
Může mít nějaký svý momentální trable, nebo dokonce - dál nespecifikovaný - potíže...
Co vím ale jistě - já na to prostě můžu reagovat po svým - ať už to znamená vlastně cokoli...
Nejdůležitější pro mě stejně zůstává, jak se zachovám především sám k sobě.
A jestli mně třeba něčí chování přišlo v tu danou chvíli nestandardní a neočekávatelný, tak je jednoduše na mě, jak se k tomu a k němu postavím.
----------------------------------------------
Takže...
Opravdu jen stěží s jistotou říct, co tohohle chlápka k jeho jednání vedlo...
Psychický bloky na nejrůznější úrovni? Strach z věcí od A až po Z, včetně strachu nejenom z reakce manželky, ale i ze sebe samotnýho...?
Možná jakejsi mix tohohle všeho, a třeba ještě něco navíc...
To nikdo nevíme...
Když jsem četl závěr tohohle tvýho blogu, napadlo mě - vždyť jsi to vyslovila vlastně sama:
Napsala jsi, co ty sama hledáš a potřebuješ...
A hlavně o tom bych řekl, že to je...
Ve svých životech narážíme, a ještě narazíme na takovou spoustu lidí, která nám nebude po chuti - někdy se to projeví hned, někdy (jako tady v tom případě) až posléze...
Není ničí povinností dávat jim pak nějaký větší množství svýho času, energie / nebo vlastně jakejkoli čas a energii - když to tak sami prostě necítíme...
Tím ale v žádným případě neříkám, že's měla prve udělat cokoli jinak...
Ta předchozí věta byla míněna obecně.
Chtěla jsi tomu dát napodruhý ještě šanci.
To určitě chápu.
On, co jsem pochopil, měl prcání se svou manželkou doma. Tohle s tebou měl jako svůj další stimul... Na bázi dopisování, telefonátů, fantazií,... A přestože sám mohl cítit a chtít jít dál, nakonec se nejspíš zalekl - ale nevíme čeho (všeho)...
Při tom si ale, myslím, mohl uvědomit, že takovej jeho přístup ti asi moc vonět nebude...
S tzv. diagnózou a škatulkou = "pohádkář" - bych se ale úplně neztotožňoval.
A výrok, že - "Pohádkáři prostě nešukaj." - určitě bych to neviděl takhle striktně - definitivně.
Dle mě příliš jednoznačný hodnocení v záležitosti, která tak jednoznačná, řekl bych, není... obzvlášť v tom druhým případě.
A kdybych už se držel čistě jen toho výroku, "Pohádkáři prostě nešukaj.":
Představy, snění, fantazie,... - to je přirozeně takovej myšlenkovej a duševní stimul.
Ono vlastně, samotnej sex a soulož jsou taky takovým mozkovým a duševním stimulem...
(Jenom taková teoretická úvaha - K čemu by nám vlastně bylo, kdyby chlapi jen stříkali ze svých pér a ženy vlhly, anebo taky přímo stříkaly ze svých kundiček...?? To až teprve naplněním (spíš částečným tedy) naší mysli a duše takovým aktem nám přináší ten slastnej pocit, kterej všichni vyhledáváme...)
Pro někoho může představovat hraní si s fantaziemi s tím daným protějškem naopak cestu k následnýmu naplnění a zrealizování toho sexu... a nemusí tedy nutně zůstat jen u představ.
Někomu, pravda, možná stačí třeba jenom ty představy...
A někdo si může třeba procházet nějakou dočasnou těžší životní fází, kdy má omezený možnosti přímýho fyzickýho naplnění s někým jiným. Pak - přirozeně kromě onanie - má určitě k dispozici fantazii. A to i tak, že si třeba s někým dopisuje nebo volá...

Pohled do světa umění!
Mmmmmmm...
Ještě více elegance, půvabů a smyslnosti!! ...a to jsem se domníval, že dál už to posouvat ani nelze!
Čistě teoreticky by si dle této odzbrojující erotické okázalosti zasloužilo tohle album z mé strany ještě delší a procítěnější komentář...
Někdy ale méně znamená více...
A navíc to risknu ještě s jistou prostoduchostí. Tedy...
"Nevím jak ostatní, ale mě osobně to svádí k nekompromisní souloži s tebou!!!"

U barevných kombinací je přeci jen náročnější sladit to tak, aby to lahodilo lidskému oku...
Což se stejně nepovede asi vždy - aneb - Kolik lidí, tolik světů...
Tohle by za mě ako že určitě šlo! Takovej odstín tyrkysový a oranžový je určitě zajímavej. (krom ostatních barev samozřejmě)
Co by ovšem šlo bez jakýchkoli pochybností - jsou naprosto odzbrojující křivky nositelky tohoto prádélka!!
Nejvíc mě vábíš na fotkách #1, #3, #9!!

Nj, stále ta samá písnička! - jen vylisovaná na jiný desce...
Jak jsem viděl komentář hned pode mnou = lidská malost - taky jsem s ní bohužel ve svém životě nucen operovat... A ta někdy naneštěstí dokáže být nekonečná!!

Pro černé prádélko mám slabost obecně - maximální!
A když jsi jeho nositelkou ještě ty sama - všechny ledy najednou tají!!
Hot lady in black, my darling!!!

Zkusím tenhle komentář pojmout lehce odlišně než mé dosavadní tobě...
K vybraným sexy pózám připojím nějakou myšlenku, kterou si představuju, že by ti v tu chvilku prolétla hlavou...
P. S. Přiznávám, že se mi při opětovném pohledu na tebe fantazie rozjela až do nezměrných výšin!! Snad jsem to touhle svou imaginací příliš nepřepískl... Nu, uvidíš sama:

#01
"Tak co, hošánci...?!
Na mě si nepřijdete! Někdy dokážu být ostrá jak břitva!"

#05
"Let's dance, boys!"

#06
"Už se těším, až se večer ocitnu v prostorech toho příjemně vyhlížejícího hudebního klubu - v hloučku všech lidí, a krásných mužů především!
Mmmmmm... A když se tam mezi těmi krasavci na znějící tóny z pódia takhle párkrát vyzývavě zavlním, kolik toužebných pohledů a letmých dotyků se mi asi dostane...?!
Mohla bych být třeba i takovou nejmenovanou Queen of the Night!
A co třeba sbalit z kapely toho fešnýho kytaristu, co tak hluboce prožívá ty svý sólíčka? Mohl by něco tak hlubokýho prožívat se mnou - a trochu někde jinde!
Nebo rovnou toho charismatickýho sexy zpěváka...?!
Holka, večer se asi FUCK neudržím, když je má kundička poslední dobou tak strááášně roztoužená!!!"

#09
"Here I am, my bitches!!"

#11
"Ale ale! Kdopak to na mě ze zadních pozic hledí s takovým zaujetím...?!
Mmmmmm... toho jsem tu před tím ani nezahlédla.
Sice nikdo z kapely, ale za hřích by takovej voňavej Italián stál!! A ten jeho vystajlovanej křivák! Drsňák, kterýho bych možná i tzv. pustila dál!!!"


#13
"Zcela nenápadně se mu takhle na chvilku u baru nastavím...
Vyburcuje ho to k aktu barovýho konání?!
Tak už nečekej dál! Jsem tu jen na okamžik!
Už značně vlhká a připravená!!!"

V brzkých ranních hodinách...
Při poslechu hypnoticky atmosférické, neústupné, svůdné, eroticky pulzující písně "Justify My Love" (1990) od Madonny...
...jsem si zároveň prohlížel některá tvá alba.
Mezi nimi i tohle.
Až neuvěřitelně symbioticky se tyhle dva vjemy prolínaly...
Ve videoklipu k téhle písni jsou zobrazeny některé zajímavé, nespoutané sexuální fantazie...
A fantazie při pohledu na tebe, Slečno Tajemná, - umocněna v tu chvíli ještě tímto hudebním skvostem - téměř neznala hranic!!

A little bit from another world for me...
Never mind!
Sounds like a very good vibrations for vacation... for life!

Sice je dávno po hře, ale o tu by mi ani tak nešlo...
Má imprese z tohoto působivého alba je ovšem a poněkud... - značná!
A moje bezprostřední představa, jak ses ptala, je následující:

Situace se odehrává v jednom pařížském luxusním hotelu...
Obrazové výjevy se promítají v mysli (ať už kohokoli) v černobílém, zrnitém nádechu...
Někde za zavřenými, jinde s pootevřenými, či přímo zcela otevřenými dveřmi do jednotlivých pokojů se odehrávají různé scény a zápletky...:
*****
Muž v černých kožených doplňcích zavazuje ženě korzet...
Jiná žena se otáčí k průzoru pootevřených dveří a upravuje si svůj těsný korzet, ze kterého jí v tu chvíli vylézají její dmoucí se pevná prsa...
Domina vstoupí do jednoho z pokojů v policejní čepici a kožených rukavicích, s kšandami zakrývajícími bradavky. Poté chytí muže za vlasy, který je svázaný na židli, má na sobě mřížkovaný kožený postroj a kožené kalhoty...
Pootevřené dveře na chodbě také odhalují muže, který přijímá od dvou žen najednou orální sex...
Poté jsou vidět dvě lesbické ženy, jak si navzájem hladí tváře a zároveň se pozorují v zrcadle...
*****
Hotel plný pokušení, excentricity, neřestí, obscénností, hříchů... ...??!
Možná...
A možná jen... prostor pro svobodné, autentické, ničím nezastřené, někdy až přirozeně nekontrolované erotické a sexuální vyjádření těla a duše kohokoli, kdo se tam ocitne...
Záleží jen na vnímání každého dotyčného...

>>>>>

A TEĎ TROCHU MY DVA:

Oblečena v kabátě, unaveně kráčíš po hotelové chodbě...
Upustíš kufr, který sis s sebou nesla. Poklekneš ke zdi, zatímco si hladíš krk. Roztáhneš si kabát a odhalíš při tom své černé krajkové spodní prádlo, podvazky a silonky...
Najednou se zpoza rohu vynoří mužská postava, kterou je - jsem - pouze já sám...
Pomalu jdu k tobě...
Ty se postavíš, přitáhneš si mě k sobě... Políbíme se.
===== STŘIH! =====
Záběr do ložnice...
Prohrnuješ si vlasy a při tom se pomalu svlékáš na sněhově bílé posteli, zatímco tě se zájmem pozoruju...
Přiblížím se k tobě. Ty mě ale odstrčíš...
===== STŘIH! =====
Najednou ležíš v posteli se ženou... Vášnivě se líbáte. Já vás jako voyer pozoruju...
===== STŘIH! =====
Původní scéna z ložnice se vrací zpět...
Promlouváš směrem ke mně:
"Pověz mi něco ze svých snů..."
"Chci teď být naprosto volná a nespoutaná!"
"Chci být tvá milenka!"
"Jsem otevřená... Připravená. Jen tobě!"
Ležící zády na posteli, smyslně se prohýbáš, jak pronikám do tvého nejhlubšího nitra...
A následně... se v mém objetí svíjíš opojnou slastí z právě prožívané intenzivní orgasmické exploze!!

Taky mám rád mazlení.
V tom případě...
Něžně, se zájmem a zaujetím bych svými prsty pozvolna přejížděl hebké kontury tvého rozkošného těla...

Mmmmmm...
Ahoj, rozkošné - vypadlé ňadro!
Nechtělo bys třeba... pohladit, polaskat, pomačkat,... postříkat...?

Vyšpulíno, a tedy dovolíno...
Hmmm...
Takže říkáš, že ani nemusím na řídicí věži žádat o povolení k přistání na tvou lehce zvlhlou runway, abych mohl následně po dosednutí pojíždět k hangáru "Natěšená brána rozkoše", ve který bych vyložil svůj rekomando express náklad...??!