To je tak trefně napsané....

Život je opravdu jen jeden a nikdo z nás neví,kdy příjde ten okamžik,kdy se koukneme přes rameno a řekneme si-a to je vše? Máme zodpivědnost k ostatnim,které jsme svým dobrovolným rozhodnutím k sobě připoutali....ale máme také zodpovědnost sami k sobě. A z vlastní zkušenosti vím,že více svazuje strach z nového a neznámého než samotná zodpopědnost...a je to škoda. Velká škoda. Druhou šanci už totiž nedostaneme....

Nevím proč,ale mě nejvíc berou fotky v polorozeplých džínách a nahoře bez nebo rozeplá košile....ale jsem spíš přes písmenka,galerie zde mě zkoumat neláká

Sešla jsem se několikrát,byl z toho vždy fajn sex,nic dlouhodobého. A když jsem si v říjnu řekla,že končím,napsal ON...jsme spolu stále a stojí to fakt za to. Takže seznámit se a potkat někoho,kdo za to stojí,se tady vážně dá😉

Mám asi velké štěstí,ale na mé slušné odmítnutí, až na jeden případ,žádné hejty nepřišly. Konverzace se téměř vždy rozvinuly zajímavým způsobem a osobní setkání vždy stála za to. To poslední natolik,že už nemám potřebu hledat dál.

Po 27 letech je náš sex bohužel jak přes kopírák...přesně vím,co bude náaledovat a vašen v tom není žádná (aleapoň u mě). I když od doby,co ví,že jsem tady,tak se snaží své stereotypy změnit.