Dny v kanceláři plynuly. Stalo se již tradicí, že v kanceláři jsem byla vždy 100% žena. Kolegyně již to dávno vzala na vědomí, i když. Až teprve postupem času jsem se dozvěděla, že to probírala i s mojí manželkou. Prý že tomu moc nerozumí, že asi trpím rozdvojenou…

A mě vlastně také. Ale něco jiného. Tělem mi projelo TO známé vzrušení. Kalhotky se začaly nebezpečně naplňovat. Co s tím? Kalhoty na půl žerdi, z kalhotek vyčnívá boule? Tělo volá, potřebuji to. Teď a tady! Ale je to přeci kolegyně. Její pohled byl stále upřený do…

Další den začala klást další a další otázky. První z nich byla na manželku. Je s námi ve firmě, znají se. Kolegyně není hloupá, velmi brzo pochopila, že jsem ženou pouze v případě, kdy u toho není manželka. Ano, není to jednoduché. Po letech manželského soužití, kdy je…

Nová kancelář, oproti té předchozí měla dvě přednosti. Byla to jen jedna místnost a ta byla umístěna tak, že nebylo nutno chodit přes recepci a potkávat s dalšími lidmi. V původní kanceláři tomu tak nebylo. Vždy jsem řešila, zda nepotkám někoho, koho nechci. Vždy jsem…

Karty byly rozdány. Byl čas kolegyni řadu věcí vysvětlit. Sedla jsem si k ní a vyprávěla ji svou historii, jak jsem jako malý kluk se stal maminčinou holčičkou. Jaké bylo dětství, když jsem listovala v německých katalozích a prohlížela dámské oblečení, jak v pubertě…

Tak jsem začala postupně své oblečení upravovat z čistě mužského na dámské. Pod mužské kalhoty kalhotky, pod košili podprsenku. Následně košili vystřídalo unisex tričko, kde se již rýsovalo poprsí. Pak i ženské vypasované úzké džíny, baleríny na nohách. Vše probíhalo v…

Moje záliba v ženském oblečení se postupně měnila. Ty časy, co mi stačilo jen tak občas utéct do ženského oblečení, byly pryč. Ta potřeba být nejen oblečená, ale i cítit se ženou byl stále nutkavější. Měla jsem potřebu být tak celý den, nejen kradmé chvilky. Nicméně,…