Vešel jsem dovnitř a okamžitě věděl, že nejsem sám. V přítmí pokoje se vznášela ta známá vůně – těžká, sladká, dusivá a přitom neodolatelně svůdná. Závěsy se lehce pohnuly, i když okno bylo zavřené. Zůstal jsem stát na prahu, srdce mi bušilo tak silně, že jsem slyšel…

Byl to dětský tábor, ale v té době tam ještě žádné děti nebyly. Všude kolem probíhaly přípravy – stavěly se stany, nosilo se vybavení a každý měl ruce plné práce. Já jsem tam byl poprvé, úplný nováček, rovnou v kuchyni. Čekaly mě celé prázdniny u sporáku. Ostatní už se…

Probudil jsem se s pocitem, že mi někdo svírá hruď. Prudce jsem otevřel oči – ale byla to jen tíha vlastního dechu, zpocené prostěradlo a ranní šero v pokoji. Závěsy byly zatažené, venku šumělo město, obyčejný svět, do kterého jsem měl patřit. Na okamžik jsem si myslel…

Její úsměv jsem už necítil jako něhu. Byl to úsměv někoho, kdo mě znal dávno předtím, než jsme se potkali. Všechno kolem nás se zastavilo. Sténání utichlo, smích vyprchal, těla znehybněla v polohách, které teď vypadaly spíš jako sochy než lidé. V místnosti zůstalo jen…

Byli jsme tři páry a vyrazili jsme do Zlatého stromu, kde zrovna probíhal striptýz s vibrátory. Pili jsme, koukali na to a bavili se, atmosféra byla uvolněná a veselá. Večer se natáhl a tak jsme nakonec šli k nám domů, kde jsme otevřeli další flašku a někdo navrhl…

Závěsy se za námi zavřely a svět klubu se rozplynul jako sen. Tady panovalo ticho těžké jako olovo, přerušované jen praskáním svící. Vůně kadidla, potu a vína se mísila v hutný oblak, který se lepil na kůži a zanechával v ústech zvláštní, sladce hořkou příchuť.…

Hele, kámo, musím ti říct, co se mi stalo. U mě doma jsme měli sešlost, banda lidí v obýváku, smích, chlast, pohoda. Já byl v kuchyni, dělal jsem nepečenej dort s broskvema. A tam se mnou zůstala jedna kámoška. Plnoštíhlá brunetka, pořádný prsa, boky jak má ženská mít,…

Dveře se tiše zavřely a klub zůstal za námi, udušený v dálce. Tady bylo jiné ticho, těžší. Vzduch byl nasycený kadidlem, potem a vínem, světlo svící kreslilo stíny po závěsech, které rozdělovaly prostor na úzké výklenky. Bylo to jako vejít do chrámu, ale ten chrám…

Byl jsem panic. A právě proto se mi ten okamžik vryl do paměti tak hluboko, že i dnes, když si na něj vzpomenu, cítím ten zvláštní mix nervozity, vzrušení a nejistoty, který člověk zažije jen jednou. Normálně jsme se po škole vídali v partě přátel, smáli se venku,…

Dny plynuly v tichu. Myslel jsem, že ta noc byla jen jednorázovým výbuchem, který se časem ztratí mezi vzpomínkami. Ale pak přišla zpráva. Krátká, úsečná, bez vysvětlení: „Buď tam.“ Jen čas a jméno klubu, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel. Hledal jsem na mapě marně,…