Nejsem hlas, který tě volá.
Jsem ruka, co ti sjede po kůži dřív, než ji vůbec uvidíš.
Jsem pohled, který neuhýbá,
prsty, které se nezastaví u pasu,
a slova, která tě donutí se zaklonit.
Když mi odpovíš, vím, že to není z nudy.
Je to proto, že cítíš, že něco přichází.
Některá slova pálí víc než dotek. Psaní může být pomalé svlékání – vrstev, zábran, i myšlenek. Nepotřebuju tě vidět, stačí mi vědět, co bys mi šeptala... kdybych ti psal přesně to, co ti rozbuší dech. Začneme?
Co si dát příběh?🥵téma necham na tobě 🥵nebo si můžeme dát výslech a můžeš se mě ptát na cokoliv 🥵😈ať máme lepší večer 😈
Jsem přesvědčený, že opravdová chemie nevzniká jen dotekem, ale tím napětím těsně před ním… Umíš si představit, co by se stalo, kdybychom to napětí nechali růst?“ ✨
Moravskoslezský kraj
Jsem přesvědčený, že opravdová chemie nevzniká jen dotekem, ale tím napětím těsně před ním… Umíš si představit, co by se stalo, kdybychom to napětí nechali růst?“ ✨
