Uběhl týden. Týden, kdy se z Klářina života stala jedna velká, permanentně pulzující fantazie. Marek ji mučil. V kanceláři kolem ní procházel s naprostým klidem, ale kdykoli mohl, otřel se o ni bokem, nebo jí při podávání složky přejel palcem po dlani tak horkým…

To pondělí v devět ráno bylo nesnesitelné. Vzduch v zasedačce se dal krájet a klimatizace jako by vůbec nestíhala chladit Klářino tělo. Seděla na kožené židli, ruku položenou na chladném dřevěném stole, a snažila se vnímat prezentaci o grafech a obratech. Marně. …

Venku zuřila letní bouře, ale v podzemních garážích luxusního byznys centra bylo ticho, které jen občas přerušil dopad těžké kapky vody z potrubí. Byla sobota večer, budova byla prázdná. Klára stála u otevřeného kufru svého auta a marně se snažila srovnat stohy…

Světlomety aut venku krájely deštivý večer a mně doma tikaly hodiny jako odpočítávání bomby. Lucie zase pronesla tu ohranou větu: „Vrátím se pozdě, protáhla se nám porada s klientem.“ Už dávno jsem nebyl naivní. Ty její parfémy, které si kupovala sama, a ztišené…

Vzduch v podkrovním bytě byl těžký a prosycený vůní blížícího se deště. Anna stála u otevřeného okna a sledovala, jak se nad městem stahují olověná mračna. Když se za ní ozvaly tiché kroky, ani se nemusela otáčet. Poznala jeho rytmus i to, jak se vzduch v místnosti…