Jednou, kdysi ... Měl jsem spolubydlící dvě kámošky. Za jednou dojela její mamka. Žena v nejlepších letech, Venuše. Všichni jsme tak něják zabředli v kuchyni a kecali a popíjeli. Kámošky se nakonec usmyslely, že jdou spát a já tam zůstal v kuchyni s kámoščinou mamkou.…

… … … … Časy dávné, ale vzpomínky věčné. Zlín, starý (už neexistující) taneční klub Áčko. Pátek večer. Plno lidí. Klub s tanečním placem a boxy okolo a patrem s výhledem na všechno to dění dole. Stojím tak u zábradlí nahoře. Koukám kolem. Parket plný, všude plno lidí…

Jezdíl jsem si tak městkým busem po Zlíně do školy, … „tvl zase jdu pozdě do ateliéru“. To bude zas: „áá zase pan M pozdě“ (Jednou jsem se schoval na záchodě, abych nenarazil na profesroa Illíka než nám skončí obor na ateliérech. Jen jsem nevychytal možnsot, že i…

… … … … *„Je večer, venku tma. Jsem doma, asi teď tady v tom svém pražském studiu. Stojím v prostoru a je mi jasné, že si pro mne jedou. Nemám strach. Jsem poměrně klidný. Vytáhnu hrnec, takový ten s dlouhou rukojení na držení. Položím jej na sporák a zapnu – a…

… … … … Tak poslyš. Kdyby se tě někdo zetpal co je nějvětším bohastí člověka, co bys odpověděl? Peníze? Doufám, že takovou pošetilost nevyslovíš. Zdraví? Vůl je taky zdraví, ale co z toho. Ty však určitě prohlásíš „svoboda“. Krásně to zní, ale nic to neznaména.…

VÝNATĚK … … To nejhorší mám za sebou, říkám si, jsem už stár. To nejhorší mám před sebou, ještě žiji. Ale kdybyste mermomocí chtěli vědět, byl jsem šťasten. Někdy celý den, někdy celé hodiny někdy jen pár minut. Po celý život byl jsem věrný lásce. A jsou-li…