Když jsem byla malá, naše kočka Líza si po prokvílených nocích vždycky donesla nějaký ten outěžek. A babička jí nadávala do kurev a cour a Líza se jí s kulatícím se bříškem smála z okenní římsy. Pak si to své nelegitimní štěstí vrhla někde do sena na půdě a my je před…

"Ahoj - sakra, ten idiot mne zas nasral! Jako bych neříkala, že je třeba vymalovat předsíň už půl roku. Prostě je to potřeba, tak se to musí udělat. Odtáhne na služebku, já se tu na to vrhnu, dva dny skoro nespím, přes den domalovávám kocoury, šoupu nábytkem, uklízím…

Psali jsme si. Dlouho. Byl pro mne v zásadě modrým stínem, jako zástupy jiných. Všech těch, co vykládají pohádky především v okamžiku, kdy drží péro v ruce a u mého macatého pozadí v bílém naskočí zelená tečka. Jinak neexistuju. Jsem zvyklá. Bavila mne naše…

Večer se zvolna změnil v noc a Jacob už pro daný okamžik pomalu vzdával svoje snahy o nalezení dračice, která ho svým tajemným svůdným kouzlem téměř připravila o rozum v přítmí sklepení. Očima hledal obě podezřelé Gudrun i Matildu v pomalu řídnoucích skupinkách bujaře…

Byl Štědrý den. Co na tom, že se ještě nerozkoukal do deštivého ani sněhavého rána. Byla o rok starší. Zase. Na nočním stolku svítila vánoční hvězda malými třpytkami a odrážela po zdech něžné, měkké a teplé světlo. Jakoby tančilo po bílé malbě a kreslilo jí před očima…

Harpa – Jaro na severu (3) Na žádost jedné spřízněné duše povolávám seveřany s jejich běžnými i zvrácenými choutkami zpátky do modrého světa. Co všechno této povídce předcházelo najdete v seznamu mých povídek. Jakob v přítmí sklepa posbíral své myšlenky a ženskou…

Seděla u stolu v kuchyni a pod průsvitným bílým trikem se rýsovala výrazně růžová ramínka podprsenky. Jednu nohu složenou pod sebou a druhá pravidelně okopávala nohy židle, na které seděla. Vedle rozloženého notebooku hnízdil šálek s kávou a jemný stoupající proužek…

Seděla na hraně louky s poslední dvojkou krásně voňavého burčáku. Sladkost bouřlivého vína jí příjemně stoupala do hlavy a v duchu s vyčítala, že zase vycouvala. No z čeho, z toho rande přece. Vypadalo to tak slibně, dlouhé povídání, nějaké obrázky, nic nenasvědčovalo…

Z kundičky mi po stehnech tekla Adamova šťáva, když mne s tlapama omotanýma kolem mého těla, posouval těch pár metrů od zrcadla v chodbičce do koupelny. Tu osvětlovalo jen mdlé světýlko odličovacího zrcátka, které se ale v mihotavých odlescích odráželo od všeho chromu…