Déšť bubnoval do oken malého bytu na okraji města a světla lamp kreslila po stěnách zlaté odlesky. Anna seděla na parapetu, zabalená do tenkého svetru, a poslouchala tiché praskání starého radiátoru. Ve vzduchu byla vůně skořice, čaje a napětí, které mezi nimi rostlo…
V krajině zahalené mlhou, kde se noc zdála delší než jinde, leželo tiché jezero. Lidé z okolních vesnic se mu vyhýbali. Ne proto, že by bylo nebezpečné… ale proto, že plnilo přání, která si člověk často ani nechtěl přiznat. Elira tam chodila téměř každý večer. Nevěděla…
Pondělí bylo nečekaně krásné. Po dlouhé době jsme si zavolali. Ne proto, že bychom na sebe zapomněli… ale protože mezi námi vždycky byla ta vzdálenost. Několik kilometrů. Dva různé světy. A přesto něco, co nikdy nezmizelo. A pak zazvonil zvonek. Stál u mých dveří. Na…
Už dva roky si psali. Z nevinných zpráv na TikToku se stalo něco, co si ani jeden neuměl vysvětlit. Každý večer čekali, až ten druhý napíše. Každé slovo mezi nimi mělo váhu. A i když se nikdy neviděli, věděli o sobě víc než mnozí, co spolu žijí roky. „Jednou se…
Déšť venku zesílil. Kapky teď dopadaly na okno rychleji a vytvářely tichý, uklidňující šum. V ložnici ale vládlo úplně jiné napětí. Ležela na posteli se zvednutýma rukama, svázanýma měkkým šátkem k čelu postele. Vlasy měla rozprostřené po polštáři a hrudník se jí…
Večer byl tichý. Venku pršelo a kapky pomalu bubnovaly do okenního parapetu. V ložnici svítila jen malá lampička a její světlo vytvářelo na stěnách jemné stíny. Seděla na kraji postele a pozorovala ho. Opíral se o skříň, ruce založené na hrudi, a v očích měl ten…
Ležela na posteli a srdce jí tlouklo o něco rychleji než obvykle. V pokoji bylo přítmí, jen lampička na nočním stolku vrhala měkké světlo na bílé povlečení. Věděla, že dnes večer bude jiný. Už jen z jeho pohledu poznala, že má něco v plánu. „Důvěřuješ mi?“ zeptal se…
