Při návštěvách bratra jsme se občas potkávali. Vždycky vypadala smutně a unaveně. Dvě malý děti a manžel věčně někde pryč. Jedno mi to nedalo a oslovil jí. Takový to - ale copak mladá Paní? Taková hezká ženská a pořád smutná? A že by se jí úsměv slušel. Trochu jsme si pokecali o životě a když se dozvěděla, že se živím jako hodinový manžel, připadalo mi jako by se jí zablísklo v očích. A že jestli bych se nemohl u nich podívat na nefunkční světlo, ale až tak za hodinu, že musí s ještě předat děti babičce. Já na to, že jistě žádný problém a za hodinu klepu na její dveře. Otevřela mi, na sobě župan, že se sprchovala. Tak kde máte to světlo mladá Paní? Že v ložnici a ať se nebojím. Má odpověď, že mám pro strach uděláno jí vykouzlit úsměv. Posadila se na postel a rozevřela župan. To stačilo, hra začala a dopadla jak vidíte

Řekla: oholit nebo nekouřím! Čili jasná volba

Požadavek byl, jen oholený.