Život nám občas dá pořádnou facku. Zajímalo by mě, jak vnímáte, pokud se dostanete na absolutní dno? Jestli je to pro vás motivace začít pořádně makat a co nejrychleji se vyhrabat zpátky nahoru nebo se zavřete před světem a doufáte, že se to nějak vyřeší?
