V jeho stodole to vonělo po starém dřevě, pryskyřici a slámě. Dveře dokořán, večerní vzduch ztěžklý letním teplem proudil dovnitř a nesl s sebou vůni lesa. Naše dvě psiska se rozvalila na zápraží – moje kudrnatá fena stočená do klubíčka jako smetanová spirála, jeho pes…

Voda řvala. On stál v proudu až po stehna, nahý, jeho dlouhé vlasy mu zakrývaly obličej. Slunce se lámalo o hladinu. Vypadal jako šaman. Ona seděla na kameni, nohy spuštěné do proudu, a sledovala ho. Jakoby v transu. „Ty se modlíš, nebo to jen vypadá dramaticky?“…

Ona: Měla jsem zavázané oči a smála jsem se. Ne tím hlučným smíchem, který všechno rozbije, ale tím tichým, který bublá pod povrchem jako šampaňské – lehce, vzrušeně, s očekáváním. „Už?“ zeptala jsem se, i když jsem věděla, že mi neodpoví. Hrál si. Nejen se mnou, ale…