Následující povídka je na přání. Jedná se o čistou fikci, jakákoli podobnost s reálnou situací nebo jmény je čistě náhodná. Čekárna se plnila lidmi. Na plastových sedačkách už moc místa nezbývalo a navíc ještě někteří postávali a opírali se o studené zdi, natřené…

Spěchala prázdnou uličkou. Srdce jí bušilo stejně rychle, jako se ozývala kola rychlíku, přejíždějící přes dilatační spáry kolejnic. Td td, td td, td td. Hlava se jí točila a oči jakoby nemohly zaostřit. Nakonec našla své kupé, zaplula dovnitř a prakticky se svalila…

Cesta ubíhala pomalu. Slunce dávno zapadlo a v lese, kterým projížděl, byla taková tma, že reflektory jeho vozu osvítily jen pár metrů cesty před autem. Navíc byla silnice pokrytá rozbředlým sněhem, tak nemohl šlápnout na plyn. Ne, že by ve svých devětatřiceti nějak…