Bylo jí čerstvě devatenáct. Jen o málo starší než moje největší kocovina. Potkali jsme se v baru, kam jsem původně ani nechtěl jít. Šel jsem tam jen kvůli kamarádovi, co slavil rozchod, protože jeho přítelkyně konečně zjistila, že srdce se nedá vyměnit za klíčky od…

“Takže co jinýho než psát, pít a sem tam poznat holku, co ráno zmizí.” Zůstal jsem sám. Zase. Ne že bych to nečekal. Lidi jako já zůstávají sami pravidelně. Patří to k životu. Jako kocovina po sobotní noci. Jako rozbitý sklo pod bosou nohou. Přijde to, bolí to, a…

- Až jednou “lol” nahradí poezii, půjdu se oběsit na ethernetový kabel - Někdy si připadám, jako bych se probudil ve světe, kde se všechno, na čem mi kdy záleželo rozpadlo. Jazyk. Myšlení. Vkus. A z lidí se stala směšná digitální karikatura toho, čím mohli být. Píšu…

Každej o tom mluví. Každej o tom sní. Jako by to byl zasranej svatý grál sexu. Tři těla, jedna postel, nekonečno možností. Porno ti to prodává jako vrchol rozkoše. Kamarádi, co o tom jen mluví, tě přesvědčí, že kdo nezažil trojku, jako by ani nežil. A pak jsou tu ti,…

Poslední dny jsem přemýšlel, co mě vlastně na tomhle všem ještě baví. Psát blogy mě bavilo. Ta syrovost, okamžik, možnost hodit na papír všechno, co mám v hlavě. Všechno to, co neříkám nahlas, ale papíru to řeknu do očí. Jenže co už mě nebaví, je ten tanec kolem ohně.…

“Věděl jsem, že přijdeš.” Stál za barem, s rukama položenýma na leštěném dřevě, jako by tu vždycky byl. Na sobě měl starou koženou bundu, černou jako svědomí, které jsem se naučil potlačovat. Vlasy mu padaly do očí, jak bývalo zvykem. A ta jeho prokletá bradka, stejně…

Byl to ten typ večera, kdy pivo teče jako voda, světla baru jsou příliš tlumená na to, aby sis uvědomil, že děláš chyby, a hudba dost hlasitá, aby utopila výčitky. Byl jsem s Markem, mým nejlepším kamarádem. Seděl jsem na barové stoličce, opřený loktem o dřevěný bar,…

Byl jsem na té svatbě. Té, o které jsem psal. A vlastně ani není moc co napsat. Bylo to krásný. Takhle prostě. Bez velkých metafor a dramat. Jen krásný den, kdy všechno zapadlo tam, kam mělo. Obřad byl na zřícenině hradu Cimburk. Staré kameny, co pamatují víc než…

Každý to zná. Uděláš něco, řekneš něco, rozhodneš se nějak. A než se naděješ, už o tom někdo vede monolog, jako by měl doktorát z tvého života. Lidi mají tu schopnost lézt do cizích věcí s přesvědčením, že oni by to zvládli líp. A přitom jejich životy jsou často v…