Déšť. Měl v sobě něco hypnotického. Kapky mi stékaly po tváři, zatímco jsem stála před těmi nenápadnými dveřmi beze jména. Kamarádka mi o tom místě říkala jen šeptem. „Soukromý klub… tam se dějí věci, o kterých radši mlčíš i ve svých nejdivočejších snech.“ Zaklepala…

Celý týden jsem nemyslela na nic jiného. Na ten pohled v jeho očích, když mě přiměl kleknout. Na její jazyk, který mi přivedl orgasmus, jaký jsem nikdy nezažila. Na ruku, co mi držela hlavu, když jsem měla ústa plná jeho tvrdosti. Byla jsem závislá. Když se…

Nezaspala jsem. Ani jsem nemusela nastavovat budík. Tělo mě táhlo zpět. Do klubu. Do jeho rukou. Do toho zvláštního prostoru mezi bolestí a slastí, kde už nejsem ta, co kontroluje – ale ta, co se ztrácí. Ten den jsem se připravovala jinak. Pomalu. S rituálem. Holení.…

„Dnes ti sebereme jméno,“ řekl mi hned ve dveřích. Přes týden jsem si opakovala, že už mě nic nepřekvapí. Omyl. Jeho oči dnes byly ještě tvrdší než obvykle. A v klubu se šuškalo. O „rituálu“, který se dělá jen s těmi, kdo se úplně poddali. O pokoření, které není pro…

Dneska to nebylo o lásce. Dneska jsem potřebovala být omrdaná. Ne jemně, ne s doteky plnými citu. Chtěla jsem to hrubě. Zvířecky. A ty jsi to poznal dřív, než jsem to stihla říct. Svlékla jsem se před tebou pomalu, záměrně – ale tys mě přerušil. Strhl jsi mi tričko…

Ráno začalo nevinně. Jen káva, volné tričko a... žádné kalhotky. Miluju ten pocit — když vím, že kdyby ses ke mně přiblížil a přitiskl se zezadu, cítil bys hned, že jsem připravená. Celý den jsem tě provokovala, ohýbala se víc než bylo třeba, hladila si stehna, když…

Nevím, co to je. Magie? Chemie? Nebo jen šílenství, které ve mně probouzí ta malá zkažená víla. Když ji vidím, cítím, jak mi tvrdne v kalhotách. Ani nemusí nic říkat – stačí pohled. Ten její drzý, vyzývavý kukuč. V tu chvíli vím, že dneska budu její pán… a ona moje…