Hlavní město Praha
Vím, že většinu z vás nezajímají žádné komplexní debaty, či texty jako je tento. Přesto ho píšu. Jsem tu už nějakou dobu. Je to místo, které by zbožňoval Freud. Tolik variací úchylek, tolik přístupů k intimitě, že i já sama žasnu.
Kdo si…
Több megjelenítése
Zpočátku nebylo nic krásného. Jen šedý blok kamene, prach a otupující rachot železa o kámen. V dílně to vonělo vápnem a potem. Slunce tam doléhalo jen v odrazech na nástrojích, jako by si samo nebylo jisté, zda se chce dotknout té tvrdé reality. Ruce měl ztuhlé, záda…
Hluboko za hranicemi známého vesmíru, tam, kde už i světlo váhá, se vznášela. Nebyla tělem, nebyla ani pouhou myšlenkou. Byla aurou, proudem vědomí, šepotem existence. Jemná, hladká jako plynoucí řeka v beztvarém prostoru, a přece tak hutná, že mohla vážit víc než…
Byla to noc, kdy vesmír dýchal jinak. Hlubší, plnější nádechy osudu. Každý list v lese se chvěl podle rytmu, který neznal člověk ani zvíře. Jen hvězdy rozuměly tomu tichu, které se rozlilo mezi kmeny stromů jako neviditelná mlha. A pak přišel on. Střet noci, úplňku a…
