Lady a Tramp (soutěžní)
Byl pozdní večer - už ne první, ale třetí máj - večerní máj - byl lásky čas. Ale rozhodně to neplatilo u mě. Nechápu, jak jsem mohla mít čerstvě po rozchodu tak skvělej nápad jít na procházku se psem zrovna sem. Na nejvíc profláknutý místo, kde se denně políbí pod…
Stepmom (1.část)
Když jsem se tehdy rozhodla, že odejdu od manžela, bylo mi čerstvých třiatřicet. Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy oba sedíme u našeho jídelního stolu z dubového dřeva a kovu, vylitého epoxidovou pryskyřicí tak, že kdybyste přidali trochu zurčení tekoucí vody a zpěvu…
Pán s lízátkem, kterému se NE neříká
Tentokrát vám povím pohádku, o princezně a lízátku, co za sedmero horami a sedmero řekami žila a v jedné z nich se málem utopila. Lízátka ona hodně ráda měla, a když diagnózu nemoci Diabetes mellitus typus II si u lékaře vyslechla, hrozně se zalekla. Jestli je to…
Svítání (5. část)
Pomalu už svítá. Když nasedáme do taxíku, na hodinkách zahlédnu čas 5:04. Nasoukám se zadními dveřmi dovnitř a kabát pokládám na klín. Touhle dobou vážně většinou spím. Teď je spánek asi to poslední, co mám v plánu. Tahle brzká ranní hodina by mohla přispět k tomu, že…
Noc (4. část)
Je noc. Zase jsme v tom výtahu. Ve výtahu, kde se začal psát tenhle příběh. Stojíme téměř nehybně vedle sebe, naše ruce propletené v jednu. Co se bude dít? Má plán? Z myšlenek mě vytrhne již dobře známé "cink", které doteď všechno zhatilo. Vypadá to, že teď je to…
Večer (3. část)
Je večer. Přesně tolik hodin, abych teď mohla být vnitřně naštvaná sama na sebe, že jsem ještě doma. Nesnáším to. Když někdo chodí pozdě. Místo KPZ beru KKM (kabelka, klíče mobil), obouvám černé kožené kozačky a odcházím z bytu. Kabát už mám mimochodem na sobě, ať to…
Odpoledne (2. část)
Je odpoledne. To páteční. Venku stále stejná zima jako ráno. Ale vím to jen proto, že jsem vypadla ven na oběd. Sedím totiž pořád ještě v práci a hypnotizuju hodiny nad dveřmi. Tik-tak, tik-tak, tik-tak. Myslím, že jiný dny tak slyšet nejsou. Dneska se mi dostaly do…
Ráno (1. část)
Je ráno. Probouzím se do ticha svého bytu. Sama. Venku mrzne až praští. Ležím na své velké posteli, stále ještě zachumlaná až po uši do peřiny povlečené bílým flanelovým povlečením, a je mi příjemně teplo. Sleduji střešní okno, na kterém mráz vytvořil dílo, za které by…
