Údolím řeky Isère, horským knížectvím Dauphiné, směrem ke Grenoblu se v poledním vedru pomalu šinula skupina jezdců a několik plně naložených vozů. „Můj pane, neodpočineme? Tvůj kůň říká mému koni, že vedro je větší jak vloni. Zde studánku znám, čistou jako panna, co vlasy své rozpustila z rána, tak stružky z ní cestu si klestí, jen pohleď, pane, jaké štěstí.“ „Noeli, nech už svých veršů, kdo to…

„Bože nedopusť,“ vykřikl Michel a vrhl se k Fredericovi. Vyrval mu dýku a mrštil jí k protější zdi. Zasekla se do spáry mezi kameny, odkud byl slyšet nelidský výkřik. Jeho pán se bezvládně sesunul k zemi. Vlastní dýkou přesekl provazy a pomohl vstát Olivierovi. Přehodil přes jeho tělo svůj plášť. Zvedli Frederica a posadili na židli. Nevnímal je, byl v bezvědomí. „Můj pane, prosím, probuď se z…

Vlastně jsem to původně ani v úmyslu neměl. Jen jsem si zašel na skleničku a pokecat. Najednou seděl vedle mě a jeho bok, nebo spíš jeho zadek, se o mě otíral. Sedl si tak, že mi skoro lezl do klína. Nebyl zrovna extra krasavec, taky bylo jasný, že mu ani tak nejde o mý péro, jako spíš o obsah mojí šrajtofle, ale tady se daly potkat ledasjaké typy, takže jsem to neřešil. Mimo to, já jsem sexuální…

Loni jsem se jako každé léto vydal sám do přírody, abych si odpočinul od města a od skoro každodenního sexu. Tentokrát jsem vyrazil do hor, protože jsem dostal tip, že u místních jezírek se dají pozorovat nádherní vodní ptáci. To jsem ale ještě netušil, že místo vodních ptáků budu pozorovat ptáky úplně jiné... Druhý den mé cesty jsem se probudil ve stanu na mýtině uprostřed lesa. První, co jsem…

Do Tří králů mrazy nepovolily. Pak byl týden mírnější a znovu začalo mrznout. Otec Jeroným je neustále honil do kaple. Říkal jim, že jsou jako pohani, co uctívají Svantovíta. Po půli ledna mrazy skončily. Začala krásná, mírná zima. Přes den ani nebyl mráz, v noci jen slabý. Všude bylo mnoho sněhu, který pod slunečními paprsky pomalu sesedal. Hezké počasí využili ke kácení stromů pro otop i…

Gusto, stav se u předsedy, něco ti chce,“ volal pošťák projíždějící kolem statného čtyřicátníka v montérkách a kárované flanelové košili, skloněného u motoru dvanáctitunky Tatry stojedenáctky. „Nemám nic, ani Albína?“ „Nic, tak se stav, je to důležitý.“ „Aby se neposral,“ ulevil si muž polohlasně. Musí s Klárou, jak říkal nákladní Tatře, do Kladna. Za chvíli začnou vozit řepu. Spustil…