Zlobivý, sprostý křeslo

Tak jsem tak prošla kolem něj. Toho křesla myslím. A hned mne napadlo - Sakra to to chce. Co chce, to po tom přímo volá!

A pak… jsem se jen tak náhodně motala kolem. A “Oops, jejda - ani nevím, že mám prsa venku..”

A ve výsledku jsem toužila jen po tom, aby mne někdo o to křeslo opřel a….
Prostě strašně zlobivý, sprostý křeslo.

Některý nábytek, světlo nebo místo na mne má tenhle efekt.
Mazánci všech zemí se uchichtávaj, protože ví, že já za nic nemůžu. To to křeslo. A jestli vám stojí, tak za to taky může ten nábytek. Víme? ;-)