JSEM, NEBO NEJSEM KOKOT?

Dobrý podvečer vážení přátelé,

jsem dnes velmi smutný a to proto, že si o mě někteří lidé myslí, že jsem kokot. Já si tedy nemyslím, že jsem kokot, ale možná si to nemyslím právě proto, že jsem kokot.

Moc mě trápí, že nevím, jestli jsem, nebo nejsem kokot. A tak tu sedím na zadku, z jitrnice roním slzy u lesbického porna, pero mám už celý vošmataný a skřípu zubní protézou, protože ani ty dvě asijské krásky, co si lízaly cvrčky a měly z toho prdelky nezahnaly ony myšlenky na to, jestli jsem kokot.

Možná ale přeci jen nebudu kokot, protože zde upřímně a ze srdce píšu o tom, co mě trápí a čím se soužím. Kdybych byl kokot, tak mě tyhle nekonečné myšlenky nepronásledují a netrápí tak, že nemohu jíst, ani spát, ani se soustředit na mrskání, či jiné běžné věci.

Vím a za těch skoro dvacet let co tady tvořím kvalitní literaturu, jsem poznal, že jste tady na blogu všichni moc milí, přátelští a hodní lidé. To je pravda, byl bych kokot, kdybych tvrdil opak. No a jsme u toho zas…

To, že si někdo myslí, že jsem kokot, mě pronásleduje a užírá, potřebuji proto nutně co nejdříve vědět, jestli jsem, či nejsem kokot. Z tohoto důvodu bych Vás všechny hodné lidi rád požádal, jestli byste mi nepomohli zjistit jestli jsem kokot, jestli jsem kokot velký, nebo malý, nebo kokot nejsem. Proto mi prosím napište pod blog, co si o mě myslíte, jestli jsem, nebo nejsem kokot. Ale prosím slušně, nechci z toho být kokot.

Velmi děkuji předem všem za seriózní spolupráci a věřím, že se tímto způsobem podaří vše konečně objasnit.

Away.