Předvánoční zamyšlení

Babička mojí kamarádky dala minulé Vánoce všem svým čtyřem dospělým vnučkám pod stromeček dárkové poukázky z Palmers. To je takový obchod s dražší spodním prádlem, pokud někteří nevíte. Roztřesenou rukou k poukázkám dopsala vzkaz, že Ježíšek si přeje, aby byly v zakoupených kouscích krásné, a tak si je rozhodně nemají šetřit, protože krajkové spodní prádlo se má nosit a ne odkládat pro dědice, protože s děděním jsou jen mrzutosti a kdo už by chtěl dědit kalhotky. Po tom, co jsme svorně ocenily rozšafnost babičky, takovou ojedinělou v její generaci, která přežila jednu až dvě světové války, znárodnění, výměnu peněz, jsme jí musely dát za pravdu.
Dárky trvalé hodnoty, jak jsme roky s kamarádkou nazývaly předměty potřebné, užitečné a často i požadované, jako například ložní povlečení, hrnce či žehličky, které se na nás dívaly z rozbaleného vánočního papíru, nás na jedné straně potěší, když nic takového nemáme, na druhé straně nás uvrhnou do chmurných myšlenek na stlaní, žehlení a postávání u sporáku ve společnosti věcí, které nás možná přežijí, ale navzdory optimistickým reklamám na barevně sladěné vaření a rozjásané ježdění hladkým povrchem žehličky po sněhobílé košili nám život neudělají radostnějším. Jasně, že to zní jednak nevděčné a jednak egoisticky, protože nikdo nemá v ústavě zakotveno právo na radostný život. Jen když jsem se tak v nedávném "pozapomenutí se" na lavičce v nákupním centru zamyslela nad tím, co souviselo s těmi nejšťastnějšími zážitky v mém životě, došla jsem ke zjištění, že to nebyly věci, které mi přinesly pocit naplnění, ten pocit, že jsem tu a zrovna na správném místě, že sem patřím a těším se, že žiji. Byly to city, zážitky a činnosti.
Přes toto zjištění jsem se zamyslela nad svými blízkými, nad těmi, které chci nejvíce potěšit nějakým dárkem na Vánoce a došlo mi, že u nich to funguje podobně. Je lepší darovat let balónem než motorovou pilu? Masáž lávovými kameny než tričko, co není potřeba žehlit? Dvě hodiny hlídání malých dětí plus termín u kadeřnice než soupravu do koupelny? Společné odpoledne na bowlingu než lego? Lístky na koncert než nový mobil ve výhodné akci? Kurz keramiky než encyklopedii? Písemný slib "budu s tebou kdekoliv budeš chtít a potřebovat" než parfém od Ralpha Laurena? Nevím, občas asi i ano.
Pokud se vám zdá jednodušší a levnější koupit dárkový balíček v drogerii než shánět na internetu balón a pak sahat hluboko do kapsy, chci vás jen upozornit na výsledky jedné ankety. Na otázku Co byste chtěli najít pod stromečkem odpovědělo ze 736 respondentů 23 procent, tedy téměř každý čtvrtý, že by chtěli nějaký fakt pěkný sexuální prožitek. Představte si to: stromeček, pod ním šustí salonky, co padly za vlast, pod křeslem vánoční papíry, které si tam zapomněla babička, protože si je chtěla odložit na další rok, vždyť byly skoro nepoužité, nedojedené rozkrojené jablíčko, trochu odstátá vůně ryby a rozlitého vaječného koňaku, těžce funící přejezený rodinný příslušník či domácí miláček ve vedlejším pokoji, se kterým kdoví či nebude třeba utíkat k lékaři, špinavé nádobí, rozteklý vosk, malátný pocit štěstí, že jsme dožili další rok, a přitom už všichni odešli, jste tam jen vy dva v červených pulovrech s kapkami od rybí polévky, které je třeba svléknout a uvidí se, jestli to z toho půjde vyprat. Chápu, že něco takového jako nějaký fakt pěkný sexuální prožitek se těžko dává nejen babičce nebo synovci, ale často i vystresované neurotické manželce nebo přejedenému příteli, ale občas by to za pokus stálo.
Dárky, které si obdarovaný vezme do hrobu, hrají prostě v mé letošní vánoční hitparádě o postup do finále. I tak máme v bytech málo místa, i tak nám pod knihami praskají police a vázičky jsou dobré akorát na to, že tu vyhovujícího tvaru a rozměru nemáte, když ji potřebujete, protože vám spadla na zem, když jste před týdnem znechuceně manipulovali s vysavačem. Svetry a voňavky si i tak nejlépe vybere a koupí každý sám, stejně jako obrazy s abstraktním motivem, což je to nejhorší, co můžete dostat, protože dívat se vám na něj nechce a otočit ho ke zdi by bylo urážkou dárce a i ten požár nebo krádež nemůžete předstírat každý rok po Vánocích, ale taková "masáž chodidel, kdykoli budeš chtít" nebo "totálně kýčovitý výlet do Prátru hned po Velikonocích" je něco, na co se nezapomíná, protože s takovým dárkem dáváte i kus sebe, a to je to, co se počítá. Je to totiž o lásce, a té není nikdy dost!