Realita je vždy jiná

Na medicínu šel z idealismu. Nejen proto, že v bílém plášti není problém vypadat sexy, nejen proto, že jeho babička řekla, že buď na kněze, nebo na doktora. Šel proto, že chtěl pomáhat lidem.
Oženil se, zplodil dvě děti, nastěhoval se do malého panelákového bytu a měl vždy plnou čekárnu. Úplatky z principu nebral, takže se do té práce vozil ve staré škodovce, ze které stále něco odpadávalo. Pak se změnily poměry a režim a on zjistil, že by mohl i vydělávat. Nechal se zaměstnat v zahraniční farmaceutické firmě a začal jako prodejce léků obcházet okresní nemocnice. V dobrém obleku, v novém fordu, s kufříkem plným vzorků. Jen pomáhat už jaksi neměl komu. Jezdil po silnicích první, druhé a třetí kategorie a zřetelně cítil, že mu chybí možnost položit někomu ruku na rameno a říct "uděláme všechno, co se dá, aby se vám ulevilo". Těžko snášel vědomí, že již nemění svět k lepšímu, že kdokoli jiný by mohl být nyní na jeho místě a dělal by to stejně dobře. Když to řekl doma ženě, ta jen prohodila:
,,Nemusíš být spasitelem na plný úvazek, i ty injekce, které někam prodáš, zachraňují životy."
,,Vždyť jo."řekl on a sklonil se zase ke katalogu cestovní kanceláře nad obrázek rozesmátých rekreantů na přeplněné pláži.
Na jedné obchodní cestě vyšel odpoledne z okresní nemocnice, pracovní den měl za sebou. Na nemocničních schodech stála babička a přes tlusté dioptrie luštila napsaná čísla na užmoleném papírku. Zeptal se jí, jestli nepotřebuje pomoct.
,,Umíte číst a máte dobré oči?"zavtipkovala babka.
,,Udělám pro vás, co se dá." řekl on, tak jak byl dříve celá léta zvyklý.
Přečetl papírek a ukázalo se, že časy odjezdů autobusů, které na něm byly napsány, znamenají, že spoj do vesnice, ve které babička bydlí, jede až za několik hodin.
,,Tak já vás domů odvezu, mám to po cestě." řekl on, ačkoli to po cestě neměl. Připomínala mu jeho vlastní babičku a jeho bývalé pacienty a chtělo se mu mluvit s někým o něčem jiném než o procentech, objemech, plánech a ziscích.
Bydlela ve velkém domě sama jen se psem a dvěma kočkami. Povídali si o životě, o mládí, o válce a o noze, co ji neposlouchala. Než odešel, svlékl si sako, vyhrnul rukávy na košili a naštípal jí dřevo.
Za dva týdny si upravil cestu do těch míst tak, aby se u ní mohl zastavit. Přinesl jí mast na tu její nohu a balení minerálek. Ona mu uvařila polévku, o které se zmínil, že ji jedl u prarodičů. Při dalším setkání spolu trhali třešně. Pak zavezl psa k veterináři a babičku na hřbitov na hrob manžela a jediného syna. Stal se babčiným neexistujícím vnukem a ona jemu dávno mrtvou babičkou. Zvláštním způsobem se našli, možná aby vyvrátili obecně zažitou představu, že pouze ti lidé jsou si navzájem souzeni, kteří si věkově odpovídají, jsou spřízněni, nebo se zamilují, vezmou se a žijí šťastně celý život. Někdy se ti lidé setkají nečekaně a znají se jen tři roky, tak jak tento doktor a tato babička.
Zemřela ve spánku na selhání srdce. A pak ho zavolali k notáři a on se dozvěděl, že je babiččiným univerzálním dědicem. Odkázala mu dům, zahradu, psa, dvě kočky a kromě nich ještě louky a les, o nichž neměl ani tušení.
Dům si opravil a po několika měsících rozhodování se do něj i s manželkou přestěhovali. Odešel z farmaceutické firmy a otevřel si na vesnici ordinaci. S pacienty a nekonečnými možnostmi pomáhat.
Kdyby se dobrota vyplatila, každý by byl dobrý. Alespoň tak se to říká. Ale posloupnost životních událostí je někdy nepředvídatelná. Doktor byl za jeden laskavý skutek, když promluvil k cizí ženě luštící užmolený papírek, odměněn ne domem a zahradou, ale třemi lety hlubokého přátelství. A babiččina sousedka, o které zatím nebyla řeč, byla odměněna ještě štědřeji: Když se dozvěděla o babiččině úmyslu přepsat na cizího muže celý majetek, přemlouvala ji, ať místo nějakému podvodníkovi odkáže všechno někomu, koho zná, charitě, nebo nejlépe církvi svaté. Když se do jejího sousedství doktor nastěhoval, zlobila se na něj a vynalézavě mu celé měsíce dělala naschvály. Dokud jednoho dne nedostala infarkt a on jí zachránil život.

- Realita je vždy jiná než snění, - řekl Anton Srholec. - Může být ještě i krásnější.