Komunikace

Kamarádka si nedávno užila den-blbec, i když ona tomu říká ještě podstatně vulgárněji Před časem se ne zcela dobrovolně stěhovala, a tak byla nucena ve zvýšené míře komunikovat s úředníky a telefonistkami. Když už si zkazit náladu, tak jednorázově a totálně, vyhradila si tedy na "úřadování" jeden celý den. Něco vyběhala, něco vytelefonovala a s elektrárnami komunikovala mailem. Začala slušně: pozdravila dobrý den a s úctou. Postupně, jak se úřednici vůbec nedařilo chápat, co od ní chce, přitvrzovala slovník. Až ji nakonec poslala tam, kam slušné a nevytočené ženy nikdy nikoho neposílají.
Potřebovala svůj hněv trochu rozředit, tak nám, skupině kamarádek na mail, celou korespondenci poslala, ať alespoň patřičně oceníme skvostnou gradaci argumentů. Přečetla jsem si to a při vší empatii ke kamarádce a jejímu zoufalství mi to přece jen nedalo, abych ji taktně neupozornila, že chyba je fakt na její straně a že takto si jen neuváženě vyrábí další zbytečné problémy, protože pokud jí dosud úřednice nemohla pomoci, teď jí už nebude ani chtít pomoci. Nemluvě o tom, jak si tím pořádně zapráší svou karmu.
Mezitím, co jsem já velmi moudrá, kamarádce dávala přednášku na téma "s úsměvem jde všechno líp" a "nešiř zlobu, vrátí se ti to", došla kamarádce odpověď na její vulgární mail. Mimořádně slušná a komisní. Že její reklamace byla plně akceptována a vše je vyřízeno tak, jak navrhovala hned v prvním mailu.
A bylo.
Po této příhodě jsem z paměti vylovila i další zkušenosti s úředníky. Rýsovalo se z nich celkem pevné pravidlo: pokud jsem byla slušná, chápavá a postupovala podle předpisů, nic se nedalo, všude byl nějaký háček. Stačilo se nastartovat a pořádně na někoho křičet a to, co předtím nešlo, co bylo v rozporu s interními předpisy, zákony i zdravým rozumem, se najednou zázračně vyřešilo.
Některé věci se nemění ani revolucemi, režimy, dobami, ničím. Zdá se, že úředníci patří mezi ně. Ať je jakákoliv doba, ať je občan, volič a zákazník jakýkoliv pán, úředník je větší. Má totiž v rukou na krátkou chvíli podivnou malou, zato absolutní a monopolní moc nad kouskem našeho osudu. A moc lidí nejen korumpuje, ale i znecitlivuje. Na druhou stranu, kdo chce zůstat slušný, nehrát divadlo, nekřičet a nekazit si karmu, ten má smůlu. Ale možná už dozrál čas na novou živnost - komunikátor s úředníky. Já bych to dělat nedokázala, ale ráda za to zaplatím. A ta moje v úvodu zmiňovaná kamarádka by se na tuto práci mimořádně hodila.