Jizerské tisícovky....

Drahý čtenáři, čtenářko. Ano ty, k tobě mluvím. Zastav se. Najdi si klidné místo pro sebe. Udělej si pohodlí, jako právě já. Sestoupil jsem právě z hor. Usedám do svého útulného křesla s hrnkem sherpa čaje, zapálím si dýmku a začínám psát novou povídku. Uvolni svou mysl, aby tvá fantazie mohla otevřít okno tomuto příběhu….

Napadla mě myšlenka přejít přes všechny tisícové vrcholy Jizerských hor. Cesta pro mě to není nijak dlouhá, přejít je za celý den. Ale s jednou přestávkou někde venku přespat je pro mě lákavější….
První sněhové vločky pokrývají hřebeny hor. Konečně. Jsou to mé šťastné dny, co mám tak rád. Celá příroda padne do ticha.
Jdu, slyším jen vrzání sněhu pod botami, vítr sviští mezi větvemi a skalami. Je ledový, štípe mě do tváří a nutí mě více si zakrýt holá místa. Každý zdolaný vrchol mi dává možnost úžasných výhledů a malého pocitu vítězství. Odškrtnu si další v seznamu a pokračuji dál. Možná jsem blázen, ale užívám si to...
Spousta přátel nade mnou kroutí hlavou a ptají se:
,, Co tě v tom mraze samotného, tak baví jít takovou dálku?,,
A znovu se opakuji.
Je to svoboda. To samostatné rozhodování, ač je špatné nebo dobré. Věci dělat tak, co ti síla a vůle dovolí. Kolikrát ti tělo říká už dost, bolí to, jsem unavené a ty víš, věříš, že tu hranici posuneš zas o kus dál.
Tělo je odolné tak, jak je odolná tvá mysl.
Sestupuji z Bukovce a mířím na Zámky. Procházím zasněženými vřesovišti. Jdu pomalu a potichu, dávám štěstěně šanci zahlédnout zvěř.
Rád fotím a narazit na rysa, vlka či jelena by stálo za to.
Jen s touto myšlenkou skončím, zpozoruji neobvyklé houpání větví malého smrčku na okraji vřesoviště. Zastavím se. Přikrčím. Beru telefon do ruky. Čekám, jestli něco vyleze.
V hlavě už vidím nádherný snímek vlka nebo rysa.
Opět z větví opadává sníh. Už čekám, jen zmáčknout spoušť.
Pípne mi správa.
,,Sakra.,, tiše zakleji.
Zvíře je pryč, nadávám si, proč jsem si nevypl zvonění.
Čtu zprávu od kamarádky Romany.
,,Ahoj, nejsi v horách? Určitě ano jak tě znám,,
Odepisuji
,, Ty čarodějko, už zas víš, co dělám? Ano jsem kousek nad tvojí chatou.,,
Nevím, jak to dělá, ale skoro po každé se trefí, co pokaždé dělám nebo kde jsem.
Známe se pár let. Spolu jsme absolvovali pár dálkových pochodů. Mám jí rád jako by to byla moje sestra. Krásná žena. Líbí se mi, ale nikdy jsem se o nic nepokoušel, abych neničil to pouto mezi námi.
Léta se mi snaží dohazovat nějaké své kamarádky.
Já však tvrdě odolávám.
Říká o mě ,, usměvavý simpaťák, se srdcem gentlemana,,.
Ví, že je na mě spoleh a vždy jí pomůžu, když jsem na blízku.
Zvoní telefon, volá mi.
,,Ahojky, to je dobře, že jsi poblíž. Jsem na chatě, zítra má přijet kamarádka s dětma a nejde mi roztopit v kamnech.,,
,,Pomůžeš mi prosím, mám rum, můžeme konečně spolu popít.,,
,, Taková zálesačka a neumí rozdělat oheň?,,
,, Víš…..,,chvilku pauza
,, Došly mi sirky,, dopoví se studem.
,,No dobře, dej mi chvíli, než sejdu dolů,,
,,Fajn, ale pospěš si už je mi tu celkem zima.,,
Dolů to jsou dobré dva kilometry, sněhu dost přibylo. Trasu volím instinktivně, v lese už není moc vidět. Kužel čelovky osvětluje zhruba patnáct metrů přede mnou…
Klepu na dveře, ve světnici se svítí. Světlo procházející okny ven, mi v hlavě navozuje vzpomínky. Byl to jeden sedmdesáti kilometrový pochod, byla stejná tma, když jsem procházel takovouto osadou. Mrzlo a při pohledu do oken, kde rodinky si užívali tepla a klidu, jejich usměvavé tváře ve mně probouzeli závist. V kombinaci s únavou po čtyřiceti kilometrech se mi v hlavě rozjel boj pochybností vzdát to a užívat si tepla také. Pak obvykle přidám do kroku. Jak mizí osada za mnou, mizí i tyto myšlenky….
Otvírá dveře.
,, Dobrý večer, mladá paní, tak kde to mám rozpálit,, směji se
,, Konečně jsi tady,, usmívá se a drkotá zuby
Zavede mě do světnice.
Útulné místo. V jednom koutě rohová lavice se stolem v selském stylu. Naproti krásná postel v tomtéž stylu, vše doplněno vyřezávanými policemi a příborníkem. Velká kachlová kamna s ležením na peci. Vše osvětluje elektrická lampa ve stylu petrolejky. Svíčky navozují romantiku, jen to příjemné teplo by vše ucelilo v dokonalou krásu.
Vzhůru do práce. Naložím třísky, škrtnu sirkou a plamínek pomalu roste. Přiložím tři polínka a zavírám dvířka kamen.
Otočím se na Romanu a s úsměvem povídám.
,, Tak a můžeš stavět na čaj.,,
,, Ty jo, co bych si bez tebe počala.,, povídá s úlevou.
,, Vždyť víš, že se o svůj team vždycky postarám.,, opáčím skromně.
Usměje se s přimhouřenýma očima a staví konev s vodou na plotnu. Odejde do komory a vrací se. Vesele od dveří vrtí lahví rumu v ruce.
,, Dáš si?,,
Jen kývnu na souhlas.
Přiložím do kamen a jdeme si sednout ke stolu naproti sobě. Naplní panáky a přiťukneme si.
,,Tak na co?,, zeptá se.
,, Na to teplo kamen?,, vtipně prohodím.
Romana se směje.
,,A jo,,
Voda na kamnech klokotá, Romana jde zalít připravené hrnky na čaj. Přinese je a sedá si.
,, Jak to že jsi mi nedal vědět, že jdeš na túru?,, ptá se káravě a posmutněle.
,, Vždyť ty bys nespala v té zimě někde v horách.,,
,, To ne, ale podívej, mohli jsme přespat tady, ne?,,
,, Romčo, vždyť mě znáš, probudím se s myšlenkou, nekoukám doleva, doprava a vyrazím,,
,, Za čtrnáct dní má být padesátikilometrový pochod na Kokořínsku, tak jestli chceš, můžeme vyrazit.,, bráním se a raději nalévám další panáky rumu.
Ve světnici se začíná rozprostírat příjemné teplo. Romana svléká bundu a zateplené kalhoty.
,, Copak? Už je ti teplo?,,
,, Konečně a ten rum s čajem taky dělají své,, spokojeně odpoví.
,, Tak to je dobře, dopiju čaj, dáme si ještě jeden panáček a já vyrazím,, povídám.
Moc se mi nechce, to příjemné teplo člověka rozmazlí. Při představě, jak nahoře lezu do ledového spacáku a první minuty trpím, než se vyhřeje mi moc nepřidává. Ale co, to k tomu patří a nikdy nebylo zle, aby bylo nejhůř...
,, Kam bys chodil? Přespíš tady a zítra můžeš pokračovat.,, starostlivým hlasem mění mé plány.
,, Počkej? To se nehodí, přijede ti ráno kamarádka a nechci ti dělat nějakou nepříjemnost.,,
,, V klidu, přijede až na oběd a do té doby mě tu snad nenecháš samotnou?,, hájí situaci.
,, No dobře,, rezignuji
,,Ale ten rum nenecháme zteplat, ne?,, usmívám se na ní.
Nalívám další várku, připíjíme si. Ve světnici už je fajn, Romana svlékla další vrstvu oblečení, kdyby bylo na mě, už bych seděl jen v boxerkách.
Povídáme si, vzpomínáme na vtipné a těžké chvíle na našich společných pochodech. Zábava je příjemná, dlouho jsem si tak s nikým nepopovídal. Chybělo mi to. Lahev byla prázdná, na Romaně bylo vidět, jak jí alkohol stoupl do hlavy. Vypili jsme ještě jeden čaj...
,, Já mám dost, jdu dát sprchu a půjdu na kutě,, povídá unaveně.
Usmívám se. Jen přikyvuji.
,, Pak tě vystřídám,,
Podívá se tázavě na mě.
,, Myslím ve sprše,, uklidňuji jí
Zaklapli dveře, sedím dál u stolu, hledím oknem do prázdna a v hlavě si připravuji zítřejší trasu. Co mě ještě čeká, co bude náročné, kde si dám pauzu, jaké bude počasí.....
Romana vchází do světnice je zahalená do osušky, vlasy v drdolu. Poprvé ji tak vidím, její štíhlou postavu už jsem samozřejmě viděl. Ale takhle spoře oděnou ještě ne, mezera mezi dmoucími prsy bylo to první, co zaujalo můj pohled. Z osušky vystupovaly její dlouhé bosé nohy.
Podívala se na mě tázavě, jen jsem zavrtěl hlavou a zmizel jsem v koupelně. Celou dobu mám před očima její postavu. Ne že bych si to nikdy nepředstavoval, to ano, ale nečekal jsem, že se to někdy stane. Alkohol umocnil můj sexuální pud, ale hlava stále hlásila to ne, to nesmíš. Poslechl jsem ji.
Volím raději studenou vodu pro začátek, abych zapudil ty myšlenky. Pomohlo to. Pouštím teplou a omývám konečně pot.
Do místnosti vcházím s osuškou kolem pasu, je už přítmí, Romana je na peci. Na stole hoří svíčka, poslední světlo.
Naposledy přiložím do kamen a vše zavřu. Vidim rozestlanou postel. Mířím sfouknout svíčku. Přistoupím k posteli, shodím osušku a nahý lezu do postele.
Ležím na zádech, v hlavě promítám celý dnešní den. Romana se vrtí na peci, slyším šustění peřiny asi hledá vhodnou polohu ke spánku.
V obrazech dnešního dne se pomalu propadám do hloubky snění, usínám...

Ze spánku mě vytrhává vrznutí podlahy. Následně ticho. Chvíli se zaposlouchám, ale nic se neděje...
Opět se propadám do svého snění…
…Spím pod převisem. Zaslechnu jemné kroky blížící se ke mně. Zamžourám, v mezírce mezi víčky zpozoruji vlka. Sleduje mě. Opatrně přechází z leva do prava. Nespouští ze mě zrak, jeho kličkování se stále ke mně přibližuje. Znovu zavřu oči a nechám ho co bude dělat, jestli se přiblíží až ke mně. Netrpělivě čekám, uši nastražené, podle sluchu se snažím představit, co právě dělá.
Náhle cítím teplý a vlhký čumák na čele, tváři, na rtech. Po celém těle se mi náhle rozlilo teplo, jako bych vůbec neležel venku.
Olizuje mi ušní lalůček, hladí na prsou….
To mě vytrhlo ze snění.
Doteky, ale cítím pořád. Otevřu oči, ve světle měsíce prostupující okny vidím Romaninu tvář nade mnou. V očích zvláštní jiskra.
Snažím se rozpomenout co je sen a co skutečnost….
,,Ro….,, náhle její polibek přeruší, co chci říci.
Jsem zmatený.
Leží vedle mě na pravém boku. Vnímám její horkou pokožku.
Na rtu cítím její prst.
,, Pššš,,
,, Nemluv,, zašeptá.
Znovu mě políbí, její vlahý jazýček proniká do mých úst, snaží se vyprovokovat k reakci ten můj. Opětuji její hru.
Levou ruku protáhnu pod jejím tělem. Obejmu její útlí pas a přitáhnu si jí na sebe. Naše rty v neustálém spojení, obě mé ruce se vydávají na průzkum křivek jejího těla, kam až mají možnost dosáhnout.
Její tělo sálá horkostí, mezi doteky na citlivých místech zadržuje dech, lehce se zachvěje. Sevře můj plnovous v pěsti, snaží se co nejvíce vtlačit do mého těla jako by chtěla splynout v jedno.
Své stupňující vzrušení mi neustále vrací vášnivostí polibku. Klínem doráží na můj stoupající penis, který se mírně otírá o její vlhké závojíčky.
Její ústa touží líbat a laskat jiná místa. Jemně se zapře rukama o má prsa, polibky směřuje na krk. Z lehkých dotyků jejích rtu mám mrazení v zátylku. Něžně zatíná drápky do kůže, lehce mě škrábe na hrudi, když se přemisťuje k bradavkám.
Jazýčkem kolem nich rejdí, saje je, lehce okusuje. Vzrušením propínám svaly v nohou. Mám pocit jako by se mi veškerá krev z těla nahrnula do penisu. Je tvrdý k prasknutí, její pozvolné otírání o její pokožku, mi mírně odhaluje žalud. Kapky rozkoše zanechávají na jejím bříšku vlahou stopu.
Oběma rukama jí hladím ve vlasech a snažím se jí hlavu nasměřovat do naběhlého klínu. Nikam nespěchá, dokonale si užívá každého centimetru na těle. Její stojící bradavky dráždivě přejeli v mých tříslech a současně jsem ucítil horký dech na odhaleném žaludu. Špičkou jazyka dráždí uzdičku, každý takový dotyk mi na chvíli zastavuje dech.
Buchtičkou dosedla na mé pravé koleno, cítím jak je neposedná. Jemně se o něj tře. Její šťávičku roztírá po celé jeho ploše. Chvilku na něm krouží a chvilku o něj dráždí klitoris.
Toto její sebeuspokojování nijak nepřerušuje její péči s mým ptákem v její puse. Úchvatně jej saje a přitom vydává lehké vzdechy ze svého dráždění. Přijde mi to sobecké, tak zadýchaně promluvím.
,,Chci pít z tvé studánky,,
Okamžitě vstává, kleká nad můj obličej. Prsty levé ruky odhaluje svůj poklad a nabízí jej k mému obdivu. Pravou pevně svírá pelest postele. Tiše a dlouze vydechuje, když jí jazykem pomalu přejedu od poštěváčku k zadečku. V dlaních držím její půlky, aby mi neuhýbala.
Pomalu nořím celou délku jazyka do její studánky. Chvěje se vzrušením. Rukou krouží na poštěváčku a pozvolna se napichuje na jazyk. Její kapičky mi stékají do úst. Tempo jejího šukání na jazyku zrychlí. Hlasitě sténá. Kundičku mi tiskne na obličej, závojíčky mí cuchá plnovous. Šťávička se do něj vpíjí.
Zapiští. Křečovitě sebou cuká. Do úst mi vytryskl pramen.
Slézá, svalí se vedle mě na břicho a zhluboka oddychuje. Hladím jí na zpoceném čele. Sleduje mě, nic neříká. Její výraz v očích říká.
,, Co to bylo?,,
Otřu dlaní zmáčený plnovous a vtisknu jí polibek.
Prsty jí jemně hladím na zádech a zadečku, když zjemním dotek, celá se zachvěje. To jí vykreslí spokojený úsměv.
Políbím jí rameno, spokojeně zavrní jak kočka.
Přesunu se na čtyři nad ní, lehce jí tisknu polibky na lopatky, boky až k mezírce mezi půlkami. Lehce po ní jazykem přejedu. Zavrtí prdelkou. Zpátky se přesunu k jejímu krku, opřu se o lokty. Líbám zátylek odhrnutých vlasů. Svého dobyvatele otírám o zadeček, který ona vyzývavě zvedá proti mě.
Zvedám se. Její vyšpulená a lesklá skulinka čeká až špička projde mezi pysky.
Pomalu se bořím až na dno té rozkošné nádhery. Vysunu a tvrdě přirazím, ona hluboce hekne. Třikrát to tak zopakuji a přestanu. Čekám. Ano, je netrpělivá.
Staví se na čtyři a začíná se v postupném tempu sama šukat. Přidržuji jí za boky, lehce jí plácnu po půlce. Sykne a tvrdě přirazí. Nasliním si palec a kroužím jím na rozetce. Probouzí to v ní divokost. Boří hlavu do polštáře, krouží si rukou na poštěváčku, rychle se šuká. Heká. Palec pomalu nořím do zadečku, začínám vycházet vstříc jejím přírazům. Tempo je rychlé, cítím, že výstřik nebude na sebe dlouho trvat.
Romana je v agónii rozkoše. Cítím zrychlující se stahy její kundičky.
Nevydržím to a v dávkách plním její útroby.
Romana vydá táhlí vzdech, a opět noří obličej v polštáři. Na žaludu cítím horkou záplavu. Povoluji sevření a padám zadýchaný vedle ní.
Mám blažený pocit, splnil se mi sen dlouho očekávaný.
Políbím jí do vlasů, ale to už Romana spokojeně oddychuje.
Kontroluji čas na hodinkách. Dvě hodiny. Zavírám oči a následuji jí….

… Trhnu sebou, zmateně kontroluji co se děje, Romana dál spí vedle mě.
,,Nebyl to sen,,
Podívám se na hodinky. Šest. Musím vstávat, čeká mě ještě osm vrcholů.
Mám výčitky svědomí, že utíkám jako nějaký zbabělec.
Ona to pochopí.
Na stole jsem nechal krabičku sirek se vzkazem. Šetří s nimi, musel jsem,, Hory volají,,
Potichu zaklaply dveře chaty za mnou.
Je mrazivé ráno a já vyšlapuji novou stopu zpátky na hřebeny.
Někdy kolem oběda vystupuji na poslední vrchol. Spokojeně si sednu, zapálím si doutníček, natáhnu a vyfouknu oblak kouře.
Pípne mi zpráva.
,, Dobré poledne, kamarádka už je tu, sirky došly a chceme jít do sauny,, líbající a smějící se smajlíci….