Přijíždím k závoře, stahuji okénko a palcem cvrnkám pětikorunu do násypky pro mince, závora se zvedá…….. Ne. Ale vždycky si vzpomenu na tuto scénu ze Žhavých výstřelů, mačkám tlačítko a závora se zvedá. Parkuji v rohu parkoviště. Vystupuji. Koukám na hodinky, třicet minut po půlnoci, otevřu kufr auta a připravuji si mé toulavé boty do hor. Pokaždé při jejich šněrování mám pocit naskakující…

Z práce pospíchám na parkoviště, kde nasedám do auta a najíždím na dálnici. V půl sedmé mám být na místě. Nastavuji tempomat na sto třicet kilometrů v hodině, v hlavě už mi běží představa, jak jí zas spatřím. Ty její krásné zelené oči a šibalský úsměv na tváři. Zkrátka po každé se nemůžu nasytit pohledem na její krásu. Na panelu se rozsvítí její telefonní číslo, mačkám příjem hovoru. ,, Kde…

Vlčí volání…. Tři hodiny. Vstávám, dnes mě čeká první výstup na aklimatizaci a prověření terénu na hřebenech. Mým cílem je Bystrá, nejvyšší hora západních Tater. V období bez sněhu, cesta trvá cirka tři a půl hodiny. Výškové stoupání od chaty zhruba tisíc čtyři sta metrů. Rychle rozdělávám oheň v kamnech. Naštěstí ještě žhnuly poslední oharky dřeva. Stavím konvici na kávu a jdu zkontrolovat…

Chatou otřásá hřmění a hukot padající laviny kde si v dolině. Otevřu oči v úleku, zmatený hledím na palubkami obložený strop. V klíně cítím tlak naběhlého penisu. Je to zvláštní tlak. Někdo jej svírá v ruce a pomalu přetahuje předkožku. ,, Dobré ráno,, šeptá mi do ucha Jiřka a olízne mi ušní lalůček. Podívám se na hodinky, sedm dvacet sedm. Otočím hlavu jejím směrem a šeptem. ,,Nech toho, musíme…

Probouzím se do krásného rána zalitého sluncem se zatím příjemnou venkovní teplotou. Mé kroky směřují do sprchy, kde postupně regulací ochlazuji tok vody do studené, tělo mi chladne, cítím, jak se brání. Zkrácený dech, mírně zvýšený tep co se snaží hnát teplou krev do končetin. Vodu vypínám, změnou teploty v koupelně úžasně působí na chladné tělo, teplota se pomalu vyrovnává a zalívá příjemným…

Středa Po naší dohodě úmyslně pozdržujeme naše povídky, abychom si je vzájemně přečetli a viděli emoce jeden druhého při čtení jejich řádku. Má zelenooká nezbeda přišla s nápadem, že to může být i zajímavá předehra, vnímat stoupající vzrušení a zničehož nic se na sebe vrhnout, servat ze sebe věci a nazí, jazyky vklíněni do sebe, prožít divokou šukačku s ještě divočejším vrcholem. A co čert…

.... přátelé nevím jak vy, ale Abatyše Januar29 mne postavila do nelehkého úkolu, ale od jisté doby jsem se zařekl, že už nic nevzdám, maximálně odložím, ale nikdy nevzdám. Tak se výzvy stali mou drogou, v kterých si libuje má ješitnost po splnění. Raději bych asi dobýval K2 bez kyslíku nebo přešel CDT s minimálním časem na spánek, ale toto? No dost stěžování a s vervou do toho, sakra...... …

Vstávám a jedu brzo ráno do práce. V rádiu hraje No Doubt – Don’t speak. Okamžitě se mi v hlavě rozjede vzpomínka na mou základní vojenskou službu u 4.BRN v Táboře. Už je to čtyři a dvacet let, ale vzpomínka stále silná…. 7. Červenec 1997 Odpoledne po službě ve stráži odcházím na vycházku. Jako poddůstojník mám vycházku do šesté ráno. Odjíždím městkou hromadnou dopravou na okraj Tábora ve směru…

Probouzím se do říjnového rána, ještě je tma. Na východním horizontu se pomalu tvoří pás rudé barvy. BigMike vstává a protahuje hřbet, pod hamakou, kde jsem nocoval. ,, Dobré ráno kamaráde, tak jak jsi se vyspal?,, natahuju k němu ruku, abych ho pohladil, on mi jí na oplátku olízne. Potichu otvírám dveře srubu, abych nevzbudil princeznu, co spí v mé posteli. Vracím se zpět do každodenního rituálu…