Štěrk pod podrážkami skřípe do ranního ticha horské cesty. Paprsky slunce prosvěcují mezi statnými kmeny stromů zdejšího lesa a já se zaposlouchávám do zvuků ptactva. “Tohle mi chybělo” cítím, jak do těla se mi rozlívá klid a radost z neočekávaného. Sahám do kapsy pro telefon a zapínám režim letadlo, už nechci být ničím a nikým rušen, teď to bude jen fotoaparát. Mapu nepotřebuji, vím, kde…

Z úst vyfukuji kouř doutníčku smísený s výparem dechu v jasném, mrazivém večeru. Z terasy v teple koupací kádě pozoruji osadu pode mnou, jak postupně zhasínají světla v oknech okolních usedlostí. Je ticho, jen kde si na okraji lesa zaslechnu houknutí sýčka. Opřu hlavu o hranu kádě, potáhnu z doutníčku, lehce kouř poválím v ústech a vyfouknu jej. Sleduji, jak oblak se zvolna zvedá k hvězdné obloze…

Slunce odráží paprsky od třpytivých krystalků sněhové krusty a v krajině stojí silně omrzlé stromky připomínající davy stojících sněhuláků podél cesty jako fanoušci běžeckého lyžování. Nebe je naprosto čistě modré. Dnešní den, jako by mi hrál do karet s pocitem absolutního štěstí, kdy vše zázračně vychází, jak má. Těším se a věřím, že v tomto duchu bude probíhat celý víkend... O tři dny…

V hlubokém sněhu sněžnicemi tvořím stopy, jako by tudy procházel Bigfoot. Procházím středním jizerským hřebenem, směrem k meandrům Jizery na česko-polské hranici, místa jsou to zakázané vstupovat, ale teď v zimě nemůžu nic poničit ani narušit. Budou to unikátní fotky čisté divočiny. Naplňuje mne představa, jako bych byl trapper pohybující se divočinou Aljašky, sledující stopy zvěře na lovu, jako…

Z omrzlých vousů olizuji zmrazky, klečím na jednom koleni na skalnatém výběžku a sleduji krajinu, pohledem orla na svém loveckém postu, kde sleduje prostor svého teritoria. Čerstvě zasněžené vrcholky, z nichž vykukují špice zakrslých stromků volně roztroušených, jako řídnoucí vlas postaršího muže. Vítr sviští do uší a nutí mne stáhnout čepici více přes ně. Nade mnou stojí vysoký kříž mohutný…

„Je to kousek, jsme teď Trutnově, za dvacet minut tam budeme….“ Prohlížím si Freyu při hovoru u auta, náramně jí to sluší. Šaty ke kolenům s hlubokým výstřihem, kozačky a kabát stejné délky se zajímavými vzory. Na tváři její kouzelný úsměv a její zelená kukadla na mne pomrkáváním vysílají signály sexuální touhy. „Ano, ano, na shledanou“ Pokládá telefon, stále se usmívá. „Tak zařízeno.“ Povídá.…

Je ráno. Rozlepuji oči, mrkám do bílého stropu, venku je ještě šero. Při pohledu z oken, horizont se barví do ruda před vycházejícím sluncem tohoto podzimního rána. Nad vesničkou pod penzionem se nese lehký opar, který se míchá s líně stoupajícím kouřem z komínů. Otočím hlavu Tvým směrem, spokojeně oddychuješ v klidném spánku. Prohlížím si Tě. Ležíš na zádech s pravou rukou složenou pod hlavou,…

Z lemu tropického klobouku s pravidelností odkapávají kapky za kapkou, chlad se snaží, jakkoliv prostoupit pod oblečení. Z prstů na rukou pomalu odtéká teplá krev, které pevně svírají madla trekingových holí. Bělostné klouby připomínají zasněžená pohoří. Každou přibývající minutou teplota klesá k nule. Nejraději bych se už viděl dole v údolí, v teple chaty. Teď jsem tady a má nálada je…

Tato povídka je mým neobvyklým dílem fantazie, sny a trochu i momenty reálného života. Sedím na verandě mého nově postaveného srubu, nohy natažené na protější lavici, v ruce hrnek horké kávy, z níž pozoruji stoupající páru, kterou rozhání proud vzduchu chladného, deštivého počasí. Usmívám se při zaznění hromu, nesoucí se oblohou s dalekou ozvěnou. Kapky šustí v listoví měnícího se do barev…