Vzpomínka - stopař

Vstávám a jedu brzo ráno do práce.
V rádiu hraje No Doubt – Don’t speak.
Okamžitě se mi v hlavě rozjede vzpomínka na mou základní vojenskou službu u 4.BRN v Táboře. Už je to čtyři a dvacet let, ale vzpomínka stále silná….
7. Červenec 1997
Odpoledne po službě ve stráži odcházím na vycházku. Jako poddůstojník mám vycházku do šesté ráno.
Odjíždím městkou hromadnou dopravou na okraj Tábora ve směru na Pelhřimov, kde bydlí můj otec. Výjimečně za ním jedu na oslavu úspěchu jeho firmy, na kterou mě pozval. Jinak bych zůstal a raději s klukama vyrazil do města.
Někam sednout k pivu, trochu se pobavit s nějakou barmankou nebo servírkou. Jo tady s holkama, je těžké pořízení. Malé město dvě posádky a minimální pravděpodobnost, že holka není zrovna dceruška nějakého důstojníka.
Sobota bude lepší, to jezdíme na Orlík na diskotéku a tam, tam jsou šance pětadevadesáti procentní, že si s nějakou babou užiju.
Sexuální půst je děsný. Když je výcvik, člověk si ani nevzpomene. Od rána fyzický zápřah, ale v momentě, kdy je volno a jsem odpočatý, myšlenky jsou divoké.
Pak v nouzi nezbývá než se zavřít na záchodě s porno časopisem několikrát půjčeným. Někdy to jde, tedy když zrovna někdo ze spolubojovníků neheká vedle v kabince….

Stojím na výpadovce, mám vzorně upravenou uniformu. Vyleštěné kanady jak psí kule, košile vyžehlená s rukávy ohrnutými na stejnou míru. Červený baret uhlazený s vlnou nad odznakem po vzoru amerických Zelených baretů. Zkrátka voják par excellence.
Teď to stopování půjde samo.
Prvních šest aut mě míjí.
Blíží se další, tmavý Renault. Celkem jede dost rychle na to že je zde sedmdesátka. Se zdviženým palcem stojím u krajnice. Najednou auto zpomaluje, dává blinkr a zastavuje s dveřmi přesně přede mnou.
Skloním se na řidiče a nestačím se divit. Za volantem sedí krásná blondýnka jak z módního časopisu.
,,Do… dobrý den, nejedete do Pelhřimova?,, ptám se nesměle.
Určitě se teď baví jak se zadrhávám, hubu do kořán a možná mi i v koutku slina teče.
,, Tam přímo ne, ale můžu vás vzít do Čížkova, tam odbočuji na Cerekev,,
,, Jojo, to mi stačí,, s úsměvem odpovídám, beru za kliku a nasedám.
Auto se rozjíždí. Blondýnka se plně věnuje jízdě a já mám čas si jí trochu více prohlédnout.
Dlouhé rovné vlasy, pleť opálená jak s dovolené někde na jihu. Bílá halenka jen na šňůrkách na ramenou bez podprsenky, malá prsa se pyšně vzdouvající, lehká skladná sukně po kolena a na nohou sandálky.
,, Dnes je pěkně vedro že?,, padla první neformální otázka.
,,To, ano, ale na večer hlásí bouřky.,, odpovím
,, Vy se nebojíte brát stopaře jako jsem já?,,
,, Já mám bráchu také na vojně, proto jsem vám zastavila,, povídá
,, Tak to je od vás moc hezké, děkuji.,,
,, Kdyby jste byl v civilu, tak bych asi nezastavila,,
,,Tak to je štěstí, že mám uniformu,, odlehčuji debatu.
,,Vy tu bydlíte, že jedete do Cerekve?,, vyzvídám.
,,Nene, rodiče tam mají chalupu,, odpovídá.
,, Tak to jo.,,
,, A vy bydlíte v Pelhřimově?,, na oplátku vyzvídá ona.
,,Ne, bydlí tam otec a jsem pozvaný na oslavu,,
,, A co vojna, nuda co?,,
,, Za kolik to máte?,,
,, Ještě šest měsíců, ne nenudím se tam, pořád nás prohání a musím přiznat, že mě to baví.,, usmívám se a vzpomínám na včerejší běh na tankodromu. Plazení v laguně bahna a následně na sprchu. Kdy jsem do ní vlezl kompletně oblečený, abych smyl ten marast ze sebe.
,, Teda to je strašné vedro, už se vidím někde u vody,, povídá s otráveným obličejem.
,, To věřím.,, souhlasně přitakávám.
To už vjíždíme do Čížkova. Zastavuje před odbočkou do Cerekve. Otočí se na mě, její zářící úsměv na tváři mě okouzluje, mám neskonalou touhu se jí alespoň dotknout, pohladit nebo dokonce políbit. Ne, to nesmím. Jsem gentleman v uniformě. V uniformě těch nejlepších z nejlepších a nebudu dělat ostudu.
,, Tak vám přeji šťastné docestování a příjemný večer.,, andělsky se usmívá.
,, Děkuji,,
,,Vy též v pořádku dojeďte, moc děkuji za svezení a za vaši velice příjemnou společnost.,,
Dveře zaklaply, její letmé mávnutí ručkou a poslední oční kontakt přes její zpětné zrcátko. Odbočila a byla pryč.
Přejdu křižovatku a rychlím krokem míjím poslední dům vesnice.
Ani se neohlížím, jen zdvižený palec, když slyším auto za zády.
,,Sakra, už by mohl někdo zastavit,, kleju.
Po krajnici šlapu dobrou půlhodinu a nic.
Slyším auto, opět zvedám palec bez ohlédnutí. Auto mě mine a zastaví.
,, Světe div se,,
To je ona, dobíhám a skláním hlavu, abych viděl tu tvář.
,, Nějak jsem změnila plány, jedu se vykoupat na Stráž.,,
,, Rychle jsem vyhodila věci na chalupě a doufala, že vás ještě chytím.,,
Spokojeně se usmívám a nasedám.
,,To rodiče asi neměli radost, co?,,
,, Proč by neměli?,,
,, Oni jsou v Řecku, na chalupě budu sama,, vesele odpovídá.
V rádiu hrála písnička Don’t speak od No Doubt. Blondýnka jí dala nahlas a oba jsme jen zmlkli a poslouchali.
Ohlédnu se na ní, má na tváři zvláštní rozmrzelý výraz, co by obměkčil i největšího drsňáka na světě. Dodal jsem si odvahy, zdvihl ruku a rubem dlaně jsem jí pohladil tvář. Podívala se na mě, sjela ke kraji silnice a zastavila.
Teď to přijde. Vyhuláká mě, co si to dovoluju a vyhodí mě z auta.
Chytla mojí ruku, nenásilně jí vedla opět k tváři a hlavu něžně položila do dlaně. Podívala se z vážností do mých očí a nakláněla se ke mě. Naše rty se spojily v okamžiku finále písničky. Jazyky se proplétaly jak klubko hadů, oba jsme začali zrychleně dýchat jak se mezi námi zvyšovalo sexuální napětí. Rukama jsme vzájemně zkoumali naše těla. Levou rukou jsem jí obejmul kolem krku a držel jí přitisknutou u sebe. Pravačku položenou na jejím odkrytém koleni, pomalu jsem se pod sukní přibližoval k její květince. Centimetr po centimetru jsem se posouval po horkém stehýnku. Vzrušeně vrněla, kolena dala mírně od sebe, z vášní olizovala mé rty, jemně do nich kousala.
Konečky prstů jsem k mému překvapení zjistil, že nemá kalhotky.
Okvětní lístky měla zmáčené jejím nektarem.
Měl jsem neskonalou touhu jí ochutnat.
Při prvním průniku dvou prstů, se napínala jak tětiva, svírala mé předloktí.
Prsty jsem vytáhl a přiložil k ústům. Byli potřísněné jejím nektarem, špičkou jazyka jsem ochutnal a sledoval její výraz.
Přiblížila se a olizovala je z druhé strany. Byli jsme jak děti co se dělí o lžičku právě namočenou v medu.
Kombinace slin a šťávy byla opojná a opět jsme spojili rty.
Má ruka opět zkoumala její klín. Prsty jemně masírovaly naběhlé závojíčky až doputovaly ke klitorisu co se napínal a žádal o svůj kontakt.
Lehce jsem ho mnul mezi prsty.
Jeho majitelka v náporu vzrušujících dotyků a dráždění, přicházela ke svému vrcholu.
Vzdychání postupně nabíralo na výšce jejího hlasu. Pevně chytla mou ruku v jejím klíně a určovala rychlost dráždění.
Její hlásek doslova už pištěl, levou rukou svírala v křeči volant..
Napnula se v křeči, zadržela dech a ….
Následně se uvolnila.
Mírně sebou cukla, když jsem pohladil mušličku.
Vydýchávala svou extázi, s hlavou opřenou o ruku na jejím opěradle, jsem jí se zalíbením sledoval.
Podívala se na mě, usmála se spokojeným výrazem.
Bylo na ní trochu vidět, že se malinko stydí…
,, Krásná písnička,, s úsměvem utrousila.
,,To tedy byla,, odpovím.
Chvilku jí nechávám si užívat to příjemné rozpoložení….
,, Nechceš jet se mnou k té vodě?,, zeptá se
,, Moc rád, ale musím se nejprve zastavit u táty a omluvit se, že dorazím večer.,, odpovím.
Nastartovala, zařadila a jeli jsme.
Cestou mě držela za ruku, jako by měla pocit bezpečí.
Zastavili jsme u restaurace, rychle jsem pospíchal informovat otce.
,, Nazdar synu,, jeho pozdrav
,,Hele teď v televizi hlásily, že některé útvary mají poplach,,
,, Cože?,, ptám se vyděšeně.
,, No,,
,, Povodně na Moravě, prý tam pojedete,,
Okamžitě jsem na baru bral sluchátko a vyťukával číslo k nám na rotu.
,, Dozorčí velitelské roty……….,,
,, To jsem já, co se děje?,,
,, No ty vole, dělej mazej zpátky, je poplach, za dvě hodiny se vyráží,,
Zklamaný jsem se vrátil do auta. Po sdělení co jsem se právě dozvěděl mně osobně odvezla až ke kasárnám.
Cestou byla smutná, stále jak měla možnost mě držela za ruku nebo hladila po noze.
Konečně mi řekla své jméno. Klárka.
Zastavila u vrátnice, dlouze jsem jí políbil a rychle utíkal balit výstroj.
V tom stresu jsem zapomněl si vzít nějaký kontakt na ní, že bychom se po mém návratu zas sešli.
Ale bylo pozdě.
Klárku už jsem nikdy neviděl.
Je vzpomínkou při této písničce.
Na záplavách jsem strávil tři týdny pomoci při vyklízení, vykládáním a rozvozem humanitární pomoci a po večerech jako posílení policie na hlídání vesnic proti rabování.

I tam jsem měl malý románek, ale to třeba zas příště….